nero[B5r]číslo strany rukopisuvné bylo, aniž jsem já hodna toho, abych tvou manželkou byla. Svědek mi jest Pán Buoh, že pokudž jsem za tebou u tvého dvoru byla, ne za paní, ale za dívku jsem se vždy počítala. A z tvého velikého dobrodiní i tudíž ze cti, kterouž jsem pro tebe měla, Pánu Bohu a Tvé Milosti z toho velice děkuji. Hotova jsem k svému chudému otci zase se navrátiti, poněvádž se Tvé Milosti tak líbí. A kdež jsem zrostla, tuť také bohdá umru. Té nové, mladé, urozené, kterúž Tvé Milosti nesou, panně dobrovolně manželstva postupuji. Dajž jí Pán Buoh všemohoucí, aby šťastně[80]šťastně: ſſtiaſtně přijela, abyšte spolu děti měli, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže[81]kteříž by: kteřížɓy hodní dědicové byli. Pane milý, zpomenula jsem, že jsem své chudé hadry před chalupou otce mého svlékla, když jsem se v tvé drahé rúcho oblekla, aniž jsem měla Vaší Milosti co jiného věnovati nežli víru a chudobu. A teď roucho, kteréž od Tvé Milosti mám, toběť je ostavuji. Prsten, kterýžs jsi mi dal, i jiné klénoty v pokoji tvém jsou. Jediné, muoj milý Pane, Tvéť Milosti pokorně za to prosím, aby mi aspoň za mé pa[B5v]číslo strany rukopisunenství, kteréž jsem k tobě přinesla, jedinú košili dal, aby to břicho, kteréž jest tvé ‹začátek komentované pasážeděti nosilo›konec komentované pasáže[82]děti nosilo: Dětinoſylo, tak hanebně před lidmi nebylo obnaženo. Nebo hadry me jsou u otce mého, a tak jda zase k němu ‹začátek komentované pasáženeměla bých›konec komentované pasáže[83]neměla bých: nemělaɓých se več obléci.“ Tehdy markrabě vidouc tak velikou trpělivost a pokoru své milé Kryzeldy i nemohl se déle od pláče zdržeti. Jedva to slovo („Mějž sobě.“) promluvil i odšel od ní pryč.

Tehdy ta šlechetná pani Kryzelda svlékši se ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže[84]přede všemi: předewſſemi na paláci z roucha drahého i zuostala v jediné košili. I šla tak bosýma nohama do chaloupky otce svého. A šlo za ní mnoho poctivých paní srdečně plačíce nad jejím neštěstím a naříkajíce.

Tehdy uzřev ji otec její i řekl: „Však jsem se toho vždycky až do této chvíle obával a protož jsem tyto tvé strhané šáty vždycky choval až dosavád.“ A tak ta poctivá pani Kryzelda oblékši se v své první strhané šátky i posluhovala jako i prvé ve vší pokoře otci svému nedadouci žádného zá[B6r]číslo strany rukopisumutku