mi[B7v]číslo strany rukopisulá, jediná a najmilejší manželka. Jinéť jsem neměl ani do své smrti míti chci. A tato panna dcera má a tvá jest. A tento mládenec syn muoj a tvůj jest.“

Tehdy Kryzedla velikou radostí stála jakžto omámená i počala srdečně plakati a své děti bez přestání objímati. A tak hnedky ty urozené paní, kteréž tu byly, shlukši se k ní i svlékly z ní tu suknici hubenou a oblékly ji v krásné roucho, jakžto na kněžnu sluší. A měli z toho všickni radost nevymluvnou. I trvaly ty hody za mnohe dni.

Potom markrabě s svú milou paní Kryzeldou v bázni Boží živi byli a své poddané řádně a ve vší spravedlnosti řídili s svými dětmi utěšení majíc. Syna svého ještě živ jsa na svem místě postavil. Dceru vdal. A potom se ve cti sstarali i zemřeli a odpočívají v pokoji.

Amen.