Kronika o Joviánovi císaři. A druhá o té stálé, poctivé a trpělivé paní Kryzeldě, kteráž jest za příklad všem dobrým a poctivým ženam.

Císař[1]Císař: CYſař Jovián kraloval mnohá léta. Ten když jednu chvíli na svém loži ležal, pozdvíženo jest srdce jeho nad obyčej i řekl sám k sobě takto: „Jest-li[2]Jest-li: Geſtli jaký jiný buoh v svém bytu nežli já?“ A když to na své mysli přemítal, i usnul. A když bylo ráno, sezval všecky starší služebníky své i řekl jim: „Najmilejší, posnídajmež a pojedeme na lov.“ Tehdy když jeli, připadlo na císaře veliké horko, takže[3]takže: tak že se jemu zdálo, neskoupe-li[4]neskoupe-li: neſkaupeli se hnedky v studené vodě, že musí umříti. I uzřev z daleka vodu širokou, řekl rytířuom a služebníkuom svým: „Zuostaňte tuto, dokudž já se k vám nenavrátím.“ I jel jedinký sám velmi rychle k té vodě. A přijeda tam hnedky skočil s koně a svlékl se, vešel do té vody a počal se koupati. I ‹začátek komentované pasážekoupal se›konec komentované pasáže[5]koupal se: kaupalſe v té vodě, až vochladl. A tak v tom času, když se on koupal, přišel nějaký muž ve všem jemu podobný na tváři i v řeči ‹začátek komentované pasážei ve›konec komentované pasáže[6]i ve: ywe všech obyčejích. A oblékv se v šaty jeho i vsedl na kuoň a jel [A2r]číslo strany rukopisuk rytířuom a služebníkuom jeho, kteřížto všickni přijali jej jako císaře a pána sveho, neb ve všem byl podobný jemu. I nejel dále na lov, ale navrátil se s pány a s rytíři na palác císařský.

Potom Jovián vyšel z vody a nenalezl koně ani roucha sveho. I podivil se tomu a zarmoutil se z toho velmi, nebo náh byl. Tehdy myslil sám v sobě, ‹začátek komentované pasážeco by›konec komentované pasáže[7]co by: coɓy měl učiniti. A přišed k sobě i řekl: „Jest tu blízko jeden rytíř můj, půjdu k němu. Vím, že mne i koněm i rouchem obdaří. A potom pojedu na svuoj palác a dovím se, kdo mi takovou hanbu učinil.“ A tak císař Jovián jsa náh šel k hradu toho rytíře i potloukl na vrata. Tehdy vrátný otázal se ho, kdo jest to a co chce. Odpověděl: „Vyzři ven a viz, kdo jsem já.“ A když vrátný otevřel a pohleděl naň, i řekl: „Kdo jsi ty?“ Odpověděl císař: „Já jsem Jovián císař. Jdi a pověz pánu tvému o mně, ať ke mně příjde a přinese mi roucho, neb jsem i kuoň i roucho své z příhody ztratil.“ Odpověděl jemu vrátný: „Lžeš, chlape. Neb pán