[A4v]číslo strany rukopisubyl k vocasu koňovi přivázán a smýkán a potom jest s hradu vyhnán. I řekl sám k sobě: „Zlořečený den, v němž jsem se narodil!“

A tu nedaleko[24]nedaleko: ne daleko od hradu bydlel jeden pousteník, jenž byl zpovědník jeho. I řekl Jovián sám k sobě: „Puojdu k svému zpovědníku a snad mne on pozná.“ A tak šel k svému pousteníku a tloukl na vokno. I řekl pousteník: „Kdo jsi ty?“ Odpověděl jemu řka: „Jáť jsem císař Jovián. Otevři mi, ať s tebou rozmluvím.“ A když pousteník otevřel vokno a vzezřev naň, hnedky zase zaklopil vokno a řekl: „Odejdiž, zlořečený. Všák nejsi ty člověk, ale ďábel[25]ďábel: Diáɓel v způsobu člověčím.“ Když to uslyšal Jovián, upadl na zemi a bradu svou škubal. A zkřikl hlasem velikým řka: „Běda mně! Co učiním?“ A zpomenuv na to, že jednu noc, když ležal na svém loži, bylo se pozdvihlo srdce jeho a byl řekl: „Jest-li[26]Jest-li: Geſtli jiný buoh nežli já?“ I tloukl po druhé na pousteníka a řekl: „Otče, prosím pro Buoh, zpovídaj mne. A nechceš-li[27]nechceš-li: nechceſſli mi otevříti, ale podiž k voknu ‹začátek komentované pasážea jáť›konec komentované pasáže[28]a jáť: ayáť se budu svých hříchuov zpovídati.“ Tehdy Jovián, když se zpovídal svých všech hříchův [A5r]číslo strany rukopisua zvláště, že se pozdvihoval nad Boha a byl řekl: „Jest-li[29]Jest-li: Geſtli buoh jiný než já?“ A když ho pousteník rozhřešil, otevřel vokno a hned ho poznal i řekl: „Požehnaný buď Pán Buoh! Jižť Vás znám. Protož oblecte se v šaty mé a jděte na palác svuoj a každýť Vás pozná.“

Tehdy císař oblékl se v šaty pousteníkovy i šel na palác svůj. A když potloukl na dvéře, vratný přiběhl a otevřel vrata i[30]i: ý přivítal ho poctivě, jakožto na císaře sluší. I řekl jemu císař: „Znáš-li[31]Znáš-li: Znáſſli mne?“ Kterýžto odpověděl: „Pane, velmi dobře. Ale divím se tomu, kdy a kudy jste vyšli, že jsem Vás neviděl.“ Potom císař šel na palác a všickni hnedky povstali proti němu. Ale druhý císař byl jest s paní v komoře. Tehdy jeden rytíř vyšed z komory od druhého císaře s pilností na toho pohleděl, kterýž byl na paláci. A navrátiv se do komory i řekl: „Pane milý, jest jeden člověk na palácu, jemužto všickni velikou počestnost činí, ve všem podobný Vám. Takže kdo z vás jest císařem, nevíme.“ I řekl ten císař, kterýž byl v komoře: „Puojduť tam a zvím pravdu.“ A když vyšel