ale vzdálí sě od ňeho. Ale bude li jeho žádati právě a vším srdcem, tehdy jej brzo k sobě vrátí.
Jeden stařec vecě: Mnich má dotud usilovati, až buoh i bude s ním přěbývati. A když jej bude kto jednú mieti, že bude s ním přěbývati, již ten nemá nižádného úsilé. Avšak hospodin nechá svých zvolených usilovati, aby měli smutek na paměti usilujíce, a to proto, aby ostřiehali, aby neztratili tolikého úsilé. Neb jest proto hospodin syny izrahelské po púšti krmil čtyřidcěti let, aby, majíc na paměti dřěvní robotu, i neobrátili sě zasě.
Jeden bratr tázáše starcě a řka: Pověz mi, otče, proč ti, ješto již usilují u přiebytcě mnichovém, i nemají těch dobrých skutkuov do sebe jako staří? Jemuž stařec vecě: Tehdy jest byla taká milost, že jest v tu dobu každý svého bližnieho povyšoval. Ale již, jakž ta milost jest potuchla, veš svět jest v zlost vstúpil a každý svého bližnieho pod sě tlači. A protož tak i nejsmy duostojni té milosti božie i toho daru božského.
Bratr jeden tázáše jednoho starcě a řka: Pověz mi, otče, vědie li do sebe otci světí, kdyžto jim přijde dar božie milosti? Odpovědě stařec a řka: Ne vždy poznají. Neb jednoho slovutného starcě učeník když sě bieše hřiechu dopustil, proto stařec rozhněvav sě, křiče naň a řka: Ustup tam s uočí a zdechni! Tu on inhed pad i zdeše. A když stařec uzřě, an umřěl, tu naň veliký strach udeři. I jě sě hospodina prositi s velikú pokorú a řka: É, muoj milý Jezukriste,
