a čímž ho viece pokúšějí, a tiem bude krašše. Proto sě nemuť, ačť hospodin na tě přěpustí bolesti. Ty vždy trp míle a pros jeho, ať to dá trpěti, cožť jest jeho milosti libo.
Jeden stařec když za obyčěj nedužieše, sta sě, že do roka nikděž sě nepolepši. I bieše sě jemu velmi stesklo i vecě: Ó, hospodine, zapomanuls mne a nenavštievils mne tohoto cělého roku.
Stařec jeden na té púšti, jenž sluove Scichie, když bieše umřěl a bratřie stáchu okolo ložě a biechu jej připravili již ku pohřebu i plakáchu, tu on otevřěv oči i zasmě sě, nuž druhé i třetie to učini. Tehdy jeho bratřie počěchu prositi, aby jim pověděl, čemu sě směje, a oni pláčí. On jim vecě: Najprvé sem sě smál, že sě všicni bojíte smrti. A druhé sem sě smál tomu, že nejste hotovi k smrti. A třetie sem sě smál, že z úsilé jdu do věčného pokojě.
Mammon opat vecě v tu dobu, ješto umřieti chtieše, ano množstvie stáše svatých otcuov při ňem, vecě: Jakž sem přišel na tento púšť a udělal sem sobě peléšku, neokusil sem chleba, aniž sem mluvil viece nežli toto, což nynie mluvím. Avšak tak puojdu k bohu, jako bych byl jemu ješče nepočal slúžiti.
Agaton opat, když umieráše, za tři dni jest ležal, otevřěv oči. Tehdy bratřie poviklavše jím i vecěchu jemu: Otče, kde jsi nynie! Tu on jim vecě: Stojím na súdě přěd uobličejem božím. Otázachu jeho bratřie a řkúce: I zda sě také bojíš? On vecě: V tu dobu když sem byl živ, vždy sem
