všichni padáchu přěd ním na zemi a slíbichu to vše rádi učiniti. A takž spolu přěbýváchu mnoho let a s velikú pokorú a s velikým strádaním. A čtyři hodiny v noci spáchu a čtyři na modlitvách klekáchu a čtyři děláchu. A ve dne pak až do šesté hodiny děláchu. A potom pak až do poslednie hodiny čtiechu, sušiece list palmový. A potom pokrm sobě připráviechu, nasbierajíce zelícě zemského.
[Tuto]text doplněný editorem[411]Tuto] část slova oříznuta, čitelné pouze koncové „o“ {sě o sedmi otcích píše, jě pohané mučili}meziřádkový přípisek mladší rukou; * otcích] chopraveno podle Smetánkovy edicepohané] pohanopraveno podle Smetánkovy edicemučili] uczylyopraveno podle Smetánkovy edice
Opět pak tak slovutných sedm starcuov, svatých otcuov, přěbýváše na té púšti, ješto duotčí Saracénuov, těch pohanuov, u peléškách a dobřě podál od sebe rozděleni, ale milosrdím biechu shromazďeni. Z nichžto prvému diechu Petr, druhému Ščepán, třetiemu Jan, čtvrtému Jiří, pátému Teodorus, šestému Zčastný nebo Felix, sedmému Laurus. Tu ti jistí přěbývajíce na hluché púšti a na neužitečné a bezmál na nie nebieše přiebytka lidem pro všě nedostatky. A jedinú v týden sě vídáchu, v neděli o poledni sě scháziechu všicni z svých peleší na jedno určené miesto a nesa každý, což kto mohl kde nalézti. Onen ořěchuov, onen fíkuov a někteří zelinku užitečnú, to jest petružěl, broskev, mrkev. A to mějiechu až do svého skončenie k svému pokrmu. Ale chleba nebo olejě neb pitie, toho biechu všeho odvykli a jedno toho dřieve řečeného požíváchu. Oděv jich bieše z listu palmového. A vody v té púšti nikděž nebieše. A jinak nápojě svého nemějiechu, jedno vyndúce ráno i sbieráchu po všem býlíčku rosu, jiežto tu hojně padáše, a to za nápoj mějiechu. A když, jakož smy řekli, na jedno miesto sě sebrachu, bohu vzdadúce chválu a pokrm přijmúce,
