Mutues opat jednú jide s toho města, ješto sluove Rajchita do vlastí Zabulonis tak řečených. A s ním jide jeho učeník. Tehdy uzřěv jej biskup té vlasti a jem jej i učini jej popem bez jeho vuole. A když spolu přěbývášta, vecě jemu biskup: Otče, odpusť mi, vědě, žes tomu nerad byl, ale já sem sě o to ohrozil, žádajě od tebe požehnánie. Jemuž stařec vecě: Já nynie toto mám na své mysli s tiemto, jenžto jest se mnú, nemohu sě rozlúčiti ani také modliteb naplniti. Biskup jemu vecě: Vieš li, žeť jest duostojen, učinímť jej také popem. Opat Mutues odpovědě a řka: Zajisté, žeť nevědě, jest liť duostojen. Ale toť vědě, žeť jest lepší nežli já. Tu také světi učeníka na popovstvo. A takž jsta oba až do skončenie sta přěbývala a mšě sta nikdy neslúžila. I řiekáše stařec Muteus: Úfaji u mého boha, že nebudu z tohoto svěcenie odpoviedati ani z toho, že mšě nesměji slúžiti. Aneb to slušie těm, ješto nemají nižádné viny, ale já sě znaji v svých hřiešiech.
Bratr jeden tázáše opata Macharie a prosieše, aby jej naučil něčemu, skrzě něž by mohl spasen býti. Jemuž stařec vecě: Musíš kromě lidí přěbývati a u peleši seděti a na své hřiechy kvieliti. A to, ješto jest nade všě dobré skutky, jazyk svuoj skrotiti i břich.
Arsennius opat, kdyžto bieše ješče svěckým u ciesařova dvora, tu poprosi boha a řka: É, hospodine, rač mi zěviti cěstu, jížto bych mohl přijíti k spasení! I uslyšě hlas a řkúce: Arsenní, varuj sě lidí a budeš spasen!
