když by sě vzdvihla až do nebes, avšak vždy upadne až do pekla, takež pokora, když by sě ponížila až do pekla, avšak sě vždy zdvihne až do nebes.
Opat Macharius když chodieše po púšti, i naleze člověka umrlého, tváří k zemi ležiece. Tu vloživ naň svú berlu i vecě jemu: Ve jmě Jezukrista vstaň! Tu on inhed vstav i pade k nohám svatého Macharie i počě jemu praviti, kterak jej zlí duchové nesiechu do múk. A toho jeho prosbú jest zbaven i puščen od těch múřenínuov. Tu jeho svatý Macharius počě tázati: „V kterés muky měl býti uvržen?“ Tu on zaplakav i vecě a řka: Jakož jest vysoko nebe od země, takež oheň bieše vysoko. A tu sem uprostřěd toho ohně měl býti uvržen. To uslyšav stařec, zaplakav i vecě: Ve, běda tomu člověku každému, kterýž božie přikázanie přěstúpí.
Bratr jeden tázáše starcě a řka: Pověz mi, otče, proč diábli tak velmi proti nám bojují? Stařec jemu vecě: Anebo smy své oružie pometali ot sebe. To jest utrpenie a pokoru a tichost a poslušenstvie!
Jeden bratr tázáše opata Sizoie a řka: Pověz mi, otče, také li nám diábli tak silně přěkážějí jako oněm svatým otcóm dávním? On odpovědě a řka: Nám nynie přěkážějí, neb sě blížie muky jeho, točíš den súdný. Aniž všakž tak přěkážějí těm mdlým, točíš nenábožným. Nebo když on chce, ty brzo po své vóli obrátí, ale silným, to jest zákonníkóm, pústenníkóm, těmť viece přěkážějí.
Bratřie jedni tázáchu opata Silvana a řkúc: Otče, kterýms činem tak veliké nebeské múdrosti dobyl?
