A když bieše zašel na púšť a túž modlitbu učini, opět uslyšě hlas a řkúce: Arsenní, utec a přěbývaj mlčě, toť jest počátek spasenie.
A když k tomu Arseniovi přijide biskup Teofillus a tázáše, aby jemu něco pověděl k spasení a ku polepšení, tu svatý Arsennius vecě těm všěm, ješto tu biechu: Cožť já koli povědě, toho ostřiehajte! To oni míle slíbichu. Tehdy on jim vecě a řka: Kdež koli uslyšíte Arsennie, abyšte na to miesto viec nepřichodili.
A pak potom když jeho chtieše arcibiskup viděti, i vzkáza jemu a řka: Přijdeš li sám, tehdyť otevru. A pakli jich viece s tebú příde, neostaneť Arsennius viec na tomto miestě. A když to uslyšě biskup, zamyšlenú chodbu odloži a nechtě, aby pústenník proň odtud šel.
{Ješto sě nechtěl dáti viděti svatý}meziřádkový přípisek mladší rukou
Jedna bratřie když diechu a chtiec kúpiti kúdele v Tebajdě v tom městě, i vecěchu mezi sebú a řkúc: To budem za omluvu mieti a tak opatřímy svatého Arsennie. A když biechu přišli k jeho jeskyni, v niež on přěbýváše, i povědě jemu jeho učeník Daniel. Jemužto Arsennius vecě: Jdi, synku, přijma jě, poslužiž jim, potřěbičku jim učině. A nechať já hlédám v nebesa, ale ne na ně. A pustiž jě pryč, ať dú, nebudúť mého obličějě ohledovati.
Opět jeden bratr bieše přišel k témuž Arsenniemu a chtě jej viděti. I potluče na jeho dveřě. A on mně svého učeníka i otevřě jemu. A jakž uzřě, že jest jiný, inhed pade na zemi na tvář. A když on jeho prosieše, aby vstal, odpovědě on a řka:
