Odpovědě jim a řka: Nikdy sem nenechal na svém srdci myšlenie zlého, jímžto bych mého milého pána Jezukrista rozhněval.
Antonius opat vecě: By sě to mohlo státi, že by pomněl, kolik krát mnich stúpí neb kolikkrát sě vody napie v své peleši, to vše má vypraviti starostám, aby u blud neupadl. Tomuť jest takto rozuměti, že mnich nemá sě túlati nikudyž ani píti do sytosti, a to, což koli učiní, aby zěvil svým starostám.
Neboť vecě opat Pemen a řka: Ničemuž sě diábel tak velmi neraduje jako tomu, ješto kto nechce zěviti svého myšlenie.
Jeden bratr vecě k staršiemu: Otče, viz, toho já častokrát tieži naučenie k duši spasenie, aby mi starší otci pověděli. A to, čemuž mě naučie, já nic neobdržím toho. A ten stařec mějieše dva sudy prázdná i vecě tomu bratru: Jdi a vezmi jeden, nalíž veň vody a umýž jej! A vylijě z ňeho vodu, postaviž jej na jeho miesto! To učini ten bratr jednú i druhé. Tehdy jemu opět vecě: Jdi a přines sěm oba sudy spolu! A když přinese, vecě jemu opět stařec: Který je čiščí? Vecě jemu bratr: Tento, jenž sem umyl. Tehdy stařec vecě a řka: Takežť jest i do uší, ktožť rád božieho slova poslúchá, avšak, ač nic neobdrží toho, což tieže, avšak viece sě očistí nežli ten, ješto nic netieže ani poslúchá.
Stařec jeden vecě: Mnich kdyžto dobré skutky činí, k ňemu diábel přijda i nenalezne sobě miesta, inhed jde od ňeho. A pakli bude zlé skutky činiti, častokrát přijda duch svatý a vida zlé skutky i nepřistúpí k ňemu,
