Jeden pústenník přěbýváše u kláštera v jeskyni a mnoho divuov činieše. A přídúce do kláštera někteří mnišie, připraviechu jej, že s nimi jědl dřéve obyčějné hodiny. A potom jemu bratřie řečechu: Otče, bylo liť jest co protivno, žes dnes učinil proti obyčěji? On jim vecě: Nic mi tehdy nebylo, leč bych vlastní vuoli naplnil.
Opat Pafuncius nikdy vína neokusil jest. Ale jednú chodě i nadjide nad padúchy, ani pijí na cěstě. Tehdy ten, jenž bieše hlava nad těmi padúchy, pozna jej a vědieše, že on vína nepie. Ale vida, že jest, cěstú jda, ustal, i nali velikú řěpici vína a držě nahý meč nad ním i vecě: Jakž této řěpicě vína nevypieš, tak tě zabiem. Uznamenav to stařec, že je to božím kázaním, a chtě jeho duši získati k spasení, vzem i vypi. Tehdy ten padúch počě jemu řéci: Otče, odpustiž mi, žeť sem tě rozhněval. Stařec jemu vecě: Úfám bohu, že pro tu jedinú řěpici vína učiníť milosrdenstvie s tebú na tomto světě i na onom. Také ten padúch vecě: A já také úfám bohu, že po dnešní den neučiním nižádnému nic zlého. A tak ten vešken padúchový sbor ten stařec připravi k spasení.
Dva bratry mnichy, jeden starší bieše a druhý mlazší. Tehdy starší počě mlazšieho prositi a řka: Přěbývajva spolu, bratře! Odpovědě jemu mlazší a řka: Jáť sem hřiešník hřiešný, a proto nemuožeš se mnú přěbývati. Opět starší vecě: Já mohu dobřě s tebú přěbývati. Aneb bieše ten starší čistý, to jest beze všeho hřiechu. I nechtieše slyšěti o mnichu, by který byl nečistého úmysla. I vecě jemu mlazší: Přěnechaj mne ještě tento týden a potom budeva mluviti spolu.
