bych sě mohl bohu slíbiti, jakož jest tato žena snažná, aby sě slíbila šeredným lidem.
O jednom starci praviechu, že kolikrátž koli jemu myšlenie přijdieše, točíš nechaj dnes, zajtra sě pokaješ. A on k sobě sám odpoviedáše a řka: Ne, ne tak! Ale dnes pokánie činiti a zajtra na božie milosti.
{O pokání a o zpovědi}meziřádkový přípisek mladší rukou
Svatý otec jeden pravieše od jednoho biskupa, jenž jest měl v své osadě dva cizoložníky nečistá. I počě boha prositi, aby jemu zěviti ráčil, jest li to tak. A když posvěti tělo krále nebeského a osadní všicni ku přijětí těla božieho přistúpichu, tu po obličěji každého úmysl znamenáše. Neb hřiešných biechu obličěji črny jako uhel a oči krvavie. A druzí biechu krásné, světlé tváři a rúcho jich bielé. A když přijímáchu tělo syna božieho, vidieše některé s jasnými tvářmi a některé jako by jim hrozný plamen na tváři byl. A proto chtě zvěděti pravdu z uonú dvú cizoložníkú, o jichžto hřiešiech bieše slyšal, i poda jim těla syna božieho. I uzřě z nich jednoho v jasné tváři a u bielém rúšě. A druhého uzřě velmi črna a v hrozné tváři. A jakž tělo syna božieho přijěšta, onoho moc božie osvěcováše a druhého plamen žžieše. I počě biskup boha prositi, aby naučen byl tomu, což jest viděl. A zěviv sě anděl boží i vecě jemu: To vše, což si o nich slyšal, jest pravda. Ale ten jeden ješťeť je ostal v svých hřiešiech a mysle vždy hřěšiti, a protoť jest črn a jde z ňeho plamen, jakožs viďal. A druhý také jest byl jemu roven, jakožs byl slyšal, ale protos jej viděl v světlém obličěji, neb rozpomanuv sě, co jest dřieve činil, i odpověděl sě jest všeho zlého a s pláčem božie milosti prosi a slibuje, že odpustí li jemu buoh dopuščenie to, tehdy sě viec nechce dopustiti těch hřiechóv. A proto zahladiv dřievnie viny
