i vecě jemu: Kdež koli moha, dobuduť a přinesuť jě. A šed opět i naleze na témž miestě peniezě ležiece. Tu vzdav bohu modlitbu i vráti sě opět do své pelešě. Tu opět přijide ten bratr upomínat z peněz. Tehdy jemu stařec vecě: Všeho nechajě, puojduť a přinesuť jě. A opět šed, na témž miestě naleze ty peniezě ležiece. A vzdav modlitbu, vzem i nese jě k uopatu Jákobovi i vecě jemu: Otče, k tobě jda, nalezl sem tento šiliňk peněz. Učiň své milosrdie, vzpověz u městě, zdaťe kto ztratil. Optá liť sě, jehož sú, vrať jemu! Tehdy stařec Jákob jide do města a za tři dni káza ptáti, zda by kto ztratil ty peniezě. A když sě neopta žádný, vecě Jan uopatu Jákobovi: A kdyžť sě jest nižádný k nim neoptal, vrátím a oplatím já jě tomu, jenž mi byl puojčil. A chtěl sem byl tebe prositi, aby mi byl puojčil, i nalezl sem, k tobě jda. I počě sě stařec diviti, že, dlužen jsa, i nalezl, avšak jich nevzal, ale vracoval sě a třikrát povídal, zda by sě kto optal, jehož by byly. To bieše divné do ňeho, že, když kto co u ňeho chtěl zajieti, nedotknieše sě sám nikdy toho, ale rcieše jemu: Di sám a vezmi, cožť jest třěba. A když zasě přinesieše, opět jemu dieše: Jdi a polož zasě na témž miestě, kdes vzal. A pakli jemu kto co nevrátil, nikdyť ho jest neupomínal, aniť mu jest kdy co řekl.
Pemen opat řiekáše: Viz, aby vlastnie vuole nikdy nečinil, ale, vecě, pokoř sě, aby učinil vuoli bližnieho svého.
A když jeho kto pozváše, aby s ním jědl, bezděky jdieše a pláčě, nechtě býti neposlušný bratra svého, aby ho nesmútil.
A vlastní vuoli opustě, pokorně následováše bližnieho svého vuoli jeho naplniti ve všem, což by jemu jedno libo bylo.
