A měl liť sem já které milosrdie toť já naleznu.
I vecě svým učeníkóm, ani sě smútili, že sě ten čas blížieše. Ješťeť nenie má hodina, ale kdyžť příde má hodina, nebuduť mlčěti. A toť vám přikazuji, abyšte mých kostí ani mého rúcha nižádnému nedávali za svatost. A pakli jinak učiníte, že komu dáte, budete mi odpoviedati v súdný den za to. Tu oni jemu vecěchu: Kak jest tomu býti, otče? A my neumiemy připraviti člověka ku pohřebi. Tu on jim vecě: A zdali toho neumiete, uviežíc nohy provazem i vtáhnúti mě do rovu!
A pro veliký pláč biechu jemu vlasy na očí vyhnily, nebo po všě své časy dělajě i mějieše pásmičku pro ústavné slzí utieranie.
A když již umieráše, počě plakati. Tehdy jeho učeníci počěchu tázati: I proč pláčeš, otče? I zda sě také bojíš! On jim vecě: Zavěrné, jáť sě bojím. A ta bázen jest vždy byla při mně, jakž sem mnichem počal býti. Uzřěv Pemen opat, an již skončal, i vecě: Blažený si, otče Arsenní, žes tolik na tomto světě na své hřiechy plakal. Aneb ktožť zde na své hřiechy nebude plakati, ten na onom světě bude věčný pláč mieti! A proto nemuož i zde i tam bez pláčě býti. Aneb jest zde pláč dobrovolně, ale tam budeš plakati pro muky rozličné a věčné.
Svatý Antonius biskup počě prositi opata Pamona, aby přišel do Aleksandřie s bratří. Tu on jide, pojem jinú bratří s sebú. A když uzřě svěcské lidi, vecě jim: Vstaňte a dajte mnichóm vítanie a přijměte od nich požehnánie! Anebť oni často mluvie s bohem a jich usta sú svatá. A když svatý Pamon uzřě jednu ženu v městě, i počě velmi plakati. A ti, ješto tu stáchu, počěchu tázati, proč by plakal. Vecě stařec: Dvuojie věc mě jest připravila k tomu pláči. Prvé této ženy zatopenie jejie dušě a druhé, že nejsem tak snažen,
