Tehdy ten bratr vecě, jenž bieše poslušný, a řka: É, poprosva milého pána boha, a zdať jej vzkřiesí. A když sě na modlitbu oddašta, inhed ten umrlý vsta vzhuoru. Tu sě počě chlubiti ten bratr, jenž sě zdáše nábožný, by jej buoh pro ňeho vzkřiesil. To milý pán buoh zěvi opatu v klášteřě, kterak jest bratra zkušoval, že mu v řěku kázal mezi kokodrile, a kak je vzkřiešen umrlec. A když přijidechu do kláštera, vecě opat k tomu, jenž sě zdáše nábožný: I pročs to učinil bratru svému? Věz to, žeť jest umrlec vstal pro jeho poslušenstvie, ale ne pro tvé náboženstvie.
Stařec jeden posla svého učeníka do Ejipta, aby jemu velblúda přivedl, ješto by ty ošitky, jenž bieše nadělal, do Ejipta na ňem donesl. A když učeník velblúda vedieše, vecě jemu druhý stařec, utkav jej: Bych byl, bratře, věděl, kdys chtěl do Ejipta, byl by mi také jednoho osla přivedl. A když to ten bratr svému opatu povědě, tehdy ten stařec pro veliké milosrdie vecě jemu: Synku milý, dovediž mu toho velblúda, ješťe smy svých ošitek nedospěli. Učiň svú potřěbu a jdi s ním do Ejipta, aby přivedl velblúda zasě, abychom také našě ošitky donesli. A když to učini ten učeník, že jide k tomu starci, ješto jej bieše potkal, i vecě jemu: Pemen opat povědělť je, žeť my ješťe nejsmy hotovi. Učiň ty svú potřěbu! Tu ten stařec upřáh velblúda v káry i bra sě do Ejipta. A když vypřěžechu velblúda a opět zasě vésti k svému opatu, i vecě ten učeník: Otče, pros za mě boha! Stařec jeho otáza, kam by chtěl.
