Vecě jemu: Chci do Scichim, abych také našě ošitky sěm přinesl. Uslyšěv to stařec i počě toho s pláčem žěleti a řka: Najmilejší synáčku, odpusť mi, neboť tvé milosrdie odjalo mé zaslúženie.
Druhý stařec, když bieše napletl sudencuov i držadla k nim zdělal, i uslyšě, ano stařec, jenž mu bieše v súsědctví, vecě: I kako jest tomu býti? Toto sě blíží svátek, jenž obecně sluove jarmark, a já k svým sudencóm nemám držadl ani mám z čeho bych učinil. Vrátiv sě ten, jakož to bieše slyšal, inhed vybrav z svých sudencuov držadla i donese jě k tomu starci a řka: Aj toť, mi zuostává. Přičiň k svým sudencóm! A to je učinil pro veliké milosrdie, aby jeho bratr dokonal své dielo. A sám své dielo ostavi nedokonáno.
Jan opat pro pravé dokonánie u milosrdí své zlosti zapomanul jest. Jednú, když bieše u jednoho bratra, zajal šiliňka peněz a bieše zaň kúpil kúdele, aby dělal. I přijide jeden bratr a prosě u ňeho té kúdele maličko, aby sobě učinil měch, v ňemžto choditi chtieše. Tu on jemu da a velmi míle. Opět druhý přijide a prosě kúdele a on opět da. I jiným mnohým, když přijdiechu, vždy jim dadieše každému míle. A pak ten přijide, jenž mu bieše puojčil toho šiliňka, a chtě, aby mu oplatil. On jemu vecě: Puojduť a přinesuť. A nemajě kde vzieti, aby mu oplatil, vstav i jide k Jákobovi a chtě jeho prositi, aby zaň zaplatil tomu, jenž mu bieše puojčil. A tak da cěstú i naleze šiliňk peněz na cěstě ležiece i nedotče sě jich. Ale vzdav modlitbu bohu i vráti sě do své pelešě. A když opět ten bratr přišed i počě jej upomínati,
