aby on šel do domu, i počě jej za plášť táhnúti. A když jiej on nerodi povoliti, by šel do domu, tu ona jej mocí vtaže do domu. A když on uzřě, že jej k hřiechu táhne, a myšlenie jej již rozněcováše, i počě kvieliti k hospodinu a řka: É, muoj milý bože, rač mě tohoto osidla zbaviti pro modlitbu toho, jenžť mě jest poslal. A netáže toho řéci, tak sě inhed uzřě na břězě u svého kláštera beze všie poškvrny.
Dva vlastnie bratry podlé urozenie tělesného jidešta do kláštera do jednoho a chtiece tu přěbývati. A jeden z ní bieše, jenž v stavu zákonniem zdáše sě velmi nábožný, ale druhý bieše pak velmi poslušný. Tu když opat kázáše tomu poslušnému co učiniti, a on vše rád učinieše. Opět jiné a opět jiné, a on vše rád učiníše. A proto jej velmi chváléchu v klášteřě. Ale bratr jeho, ten, jenž sě zdáše nábožný, počě jemu záviděti i vecě sám k sobě a řka: Já pokuši svého bratra, jest li právě poslušný. A šed přěd uopata i vecě: Odpusť mého bratra se mnú, nebť mi jest potřěbie jíti na jedno miesto. I odpusti jej opat s ním. Tu ona jidešta, a když již biešta u řěky, tu, chtě zkusiti jeho poslušenstvie i káza jemu broditi po řěcě. A v niejžto bieše mnoho kokodriluov těch ješťeruov jědovatých. Tu on svlek sě i ubřide. Tehdy k ňemu přijidechu ti kokodrilové, ješťerové jedovatí, i počěchu jeho tělo lízati a nic jemu neuškodichu. To uzřěv bratr jeho i vecě jemu: Poď ven z řěky! A když pojidešta cěstú, i nalezešta umrlé tělo člověčie na cěstě, i vecě ten, jenž sě zdáše nábožný, a řka: Bychově měla někaké rúcho vetché, jímž bychova jej obinula!
