Opět sme my jako ve dne sluncem Jezukristem osviecení, ale svěcští jako v temné noci, točíš žádostí tohoto světa. Avšak sě často přiházie, že svěcský, po temné noci plavajě, točíš bedlivě přěbývajě na tomto světě, svuoj koráb, točíš svú duši spasí, ale my, duchovní, když po tišině plavámy, točíš v chudobě, v nahotě na moři, to jest na světě, plavámy, a často sě bezpečně ubezpečujíc, obmeškámy. A tady zahynem, zlomiece veslo, to jest tichosti a pokory ostanúce. A jakož jest nesnadno býti tvrdému korábu bez hřebíkuov, takež jest nesnadno spasenu býti, ktož nemá tichosti a pokory.
Opat Macharius když nesieše na úsvitě list palmový do své pelešě, i potka jej diábel s velikú kosú a chtě jej přětieti, i nemohl jest moci mieti. A zavolav velikým hlasem i vecě: Ó, Macharí, trpím od tebe veliké násilé, nebo kdyžť já koli chci uškoditi, i nemohu nad tebú moci mieti. A čím ty viece co děláš, tiem mě viece přěmáháš. Ty sě v čas postíš a v čas pojieš, ale já nikdy nižádného pokrma neberu. A ty v čas spíš a v čas bdíš, ale já sě nikdy nevzdřiemi. Ale jedinú věcí mě najviec přěmáháš. Tu Macharius vztáza na ňem o té věci. Diábel vecě: Tvá tichost a pokora mě přěmáhá. To uslyšav svatý Macharius i vzdviže svoji rucě k hospodinu i počě sě modliti, a zlý duch zhynu u povětří.
Starcě jednoho jeden člověk, jenž mějieše běsa v sobě, udeři jej v líce. Tu stařec inhed obráti jemu druhé, aby udeřil. Tehdy diábel pro jeho pokoru vyjide z toho člověka.
