Mojžieši, i nemuožemť nic tobě zdieti. Nebo kolikrát koli chcem tebe zkusiti k zúfaní a ponížiti tebe, i povýšímy tebe, že nižádný z nás nesmie přistúpiti.
{O káni hřéchóv}marginální přípisek soudobou rukou
Bratr jeden častokrát tázáše opata Sizoie a řka: Otče, co j k tomu učiniti, neb sem padl, točíš shřěšil? On jemu odpovědě a řka: Vstaň, točíš aby sě hřiechuov kál. A když mu často pravieše a řka: Aj, otče, jáz často vstávaji, točíš pokánie činím, a často padám v hřiech. Též jemu stařec mluvieše a řka: Kolikkrát koli padneš, aby vždy tolikrát vstal. Opět otáza ten bratr starcě a řka: Dokudž budu, otče, vstávati? Stařec jemu vecě: To čiň až do svého skončenie, neb tak člověk bude súzen, v jakýchž jej skutciech smrt zastihne.
{O zúfaní, ješto chtěl utéci, i jest utěšen}marginální přípisek soudobou rukou
Stařec jeden těžké myšlenie mějieše za desět let tak, že již bieše zúfal a řka: Zatopil sem daleko svú duši. A když sem tak zahynul, puojdu a budu svěcským. A kdy již dieše, i přijide k ňemu hlas a řka: Těch desět let, v nichž si bojoval proti myšlení, tyť budú k věčné odplatě. A tať léta budú tvá koruna, to jest odplata věčná nebo mzda. A protož vrať sě zasě na své miesto a již budeš zbaven všeho zlého myšlenie. A on vrátiv sě i by ustavičen v svých skutciech počatých. A protož i nenieť dobro zúfati nižádnému pro nečisté myšlenie, neboť to nás k věčnému spasení připravuje, ač vítězsky v tom stojíme.
{Kterak, aby spasen byl, aby dělal}marginální přípisek soudobou rukou
Času jednoho, když svatý Antoní přěbýváše na púšti v tesknosti i jiným rozličným myšlením
