obklíčen jsa, nazývati počě hospodina a řka: Ó, hospodine, má dušě žádá spasenie, ale myšlenie to mi přěkážie. Rač mi zěviti, kterak mi jest, kterak li k spasení dojíti. A po malé chvíli, kdy vsta, i uzřě jednoho k sobě podobného a on provazec súče. A ten vstana od diela i jdieše na modlitby. A to bieše anděl boží, jenž bieše ku polepšení svatému Antoní poslán. Od něhožto uslyšě tato slova Antoní: Antoní, chceš li spasen býti, činiž takež. A tiem svatý Antoní sebe polepšiv i přijide k spasení.
{O vyznání svých skutkuov}marginální přípisek mladší rukou; * vyznání] wyznanije
Bratr jeden starcě tázáše a řka: I kterak jest tomu býti, otče, já nižádných skutkuov nečiním mnichových a jsem u velikém obmeškání! Jiem a piem a spím a čas od času, hodinu od hodiny prázdním a z myšlenie u myšlenie vstupuji a jsem tiem velmi smuten, neb vědě, že skrzě to zahynu. Odpovědě jemu stařec a řka: Přěbývaj v své peleši a děkuj bohu, což muožeš, aby to dělal, cožť nenie duši vada. A tomu věř, že ktožť přěbývá na púšti pro buoh, žeť přijde v též miesto, jakož jest svatý Antonius […]text doplněný editorem[385]Na tomto místě Smetánka doplňuje část textu z rukopisu C
Přijide jednú jeden bratr k uopatu Zenonovi do té vlasti Syria a ten bieše z Ejipta. I počě vypravovati přěd ním své myšlenie. To uslyšav stařec i počě sě diviti i vecě: Ejipščí svých dobrých skutkuov tajie, ješto mají, ale viny, jichžto nemají, ty zěvují. Řěkové a ti pak z této země, ješto slóve Syria, dobré skutky, jichž do sebe nemají, vypravují, ale viny své, kteréž mají, těch tajie a kryjí.
