ona odpovědě a řkúc: Proto, že sem nevinnému mnichu vinu dala, anebo mi jest jinoch tento, bliz od nás, to učinil a mě podávil. To když bieše uslyšěl ten, jenž mně posluhováše, i přijide s velikú radostí a řka: Ta hubenicě, dřieve nežli jest porodila, musila jest vyznati, že tě jest darmo vinila. A když sě sběžechu súsědé, tu počě přěd nimi prositi a žádati, abych jiej odpustil ten účinek. I vecě ten, jenž mi posluhováše, a řka: Až já to vzvědě, aby od lidí úkoruov netrpěl. A já vstav i jidech sěm. A proto sem na tuto púšť přišel. A to vše sám o sobě vypravi svatý Macharius.
{O zámutku}meziřádkový přípisek mladší rukou
Bratr jeden tázáše Pemena opata a řka: Poraď mi k tomu, otče, neboť mám mnoho zámutkuov. I vecě jemu stařec a řka: Nezhrzěj nižádného ani koho posuzuj ani koho hyzď i budeš mieti pokoj a ostřěžeť tě buoh zámutka všeho.
{Ješto se nedóstojným nazýval}marginální přípisek soudobou rukou
Opat Pemen od uopata Izidora pravieše, že sě sám v tom poznal. Aneb když koli jemu myšlenie přišlo a řka: Já sem neduostojenstvie velikého. Tehdy opět takto řiekáše: I zdali sem já taky jako Antonius aneb jako Piamon nebo jako jiní otci světí, duostojní a bohu milí? A jakž to mysléše, tak inhed zlé myšlenie od ňeho odstúpieše. A když koli diábel jej zamútieše, zúfaním a mukami hrozě a řka: Po zúfaní puojdeš do věčné muky. Ale on pak řiekáše: Kakž koli já u mukách budu, avšak črty hlúbe pod sobú naleznu.
{Črtie nemohli na Mojžiešovi}marginální přípisek soudobou rukou [nic]text doplněný editorem[383]doplněno podle Smetánkovy edice Mojžiešovi opatu zěvováchu sě črtie často a lajíce jemu a řkúce: Zbavil si sě nás,
