{Kterak jest pověděla, by jí dietě udělal}meziřádkový přípisek mladší rukou
Svatý Macharius sám o sobě přěbýváše a řka: Kdyžto biech ještě mlád a biech na púšti, i učinichu mě popem bezděky. A když nechtiech v tom městě býti, i jidech do jiného města. A jeden mi svěcský člověk bohobojný potřěbu činieše, prodávajě mé dielce, což sem udělal. I uda sě jedné dievcě, že by těhotná děťátkem. A když jie otázachu, kto by jie tu hanbu učinil, ona vecě: Ten váš mnich Macharius, ten mi je to učinil. Tehdy přietelé té dievky přišedše, popadechu mě a svázachu mě. A vzvázavše mi na hrdlo hrnečky i zvodichu mě po všěch cěstách i stezkách, tepúce mě a lajíce mi a řkúce: Tento mnich naši rodičku pohaněl! A když mě bezmál ubichu bliz k smrti z pústky, tehdy jeden stařec k nim vecě: I dokod chcete toho nevinného mnicha bíti? Ale oni tomu druhému, ješto mi posluhováše, vecěchu k hanbě velmi a řkúce: Aj toť, jest učinil ten mnich, ještos ty jej chválil. I vecěchu její přietelé a řkúc: Nikoli jeho nepustíme, leč nám kto zaň slíbí, že dá té dievcě ztravu. A když počěch prositi toho, jenž mi posluhováše, ten sě mne ruči. A tak vrátiv sě do své pelešě, což mějiech ošitek, ty dach tomu, jenž mi posluhováše, aby prodada i dal na ztravu té mé manželcě. I řiekách sám k sobě: Aj, Macharí, máš ženu, třěbať je viece dělati, aby ji mohl odživiti. Tu já dělách ve dne i v noci, abych jiej mohl na všaký den pokrma dobyti. Ale když přijide ten čas, hubená děvicě mnoho sě muči a nemohúci poroditi. A když jie tázáchu, proč by to bylo,
