jeden bratr ten sě s ním počě pro závist hněvati. A proto sě Muteus opat vráti zasě na své miesto. A všed do pelešě i zaděla dveřě a sám tam osta u peleši. A pak po chvíli bratřie s toho miesta, ješto on bieše vyběhl, sebravše sě a toho bratra pojemše, ješto sě s ním hněváše, a chtiece jeho prositi, aby sě zasě vrátil k nim. A když biechu nedaleko od ňeho, ostavichu toho bratra, ješto sě hněváše s uopatem Mutues, melocescizojazyčný text i ti, ješto s sebú nesiechu, a šedše k starci i vztlučechu na peleš. Tehdy stařec Mutues odevřěv okénečko, poznav jě i vecě k nim: A kde sú vašě melocescizojazyčný text? Oni odpověděchu: Tutoť sú nedaleko s tiem bratrem, ješto sě s tebú hněval. Uslyšav to stařec, radoštěmi sekyrú dveřě vylomiv a nic nepomeškav i běžě na to miesto, ješto ten bratr bieše, i počě sě prvé kořiti tomu bratru nežli on jemu. I uvede jej do své pelešě. A bychu tu s ním, kvasiece, za tři dni. Jehožto bieše nikdy nečinil, by púšť přěrušil i jide pak s nimi zasě na své miesto.
Agaton opat řiekáše to často a řka: Nikdy sem hněvu nedržal při sobě přěs noc. A což jest v méj moci bylo, ani tomu, s nímž sem sě hněval, dřieve, nežli bych sě s ním nesmířil, usnúti sem nechtěl.
Dva starcě biešta v jedné peleši a nikdy sě nebiešta najmenším slovem pohněvala ani svadila. Tehdy jeden vecě k druhému a řka: Aspoň sě také jedinú povadvě, jakoť lidé činie! Tehdy ten druhý bratr vecě:
