viece sě hněvati na toho bratra.
{O křivotě}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * křivotě] krywtye
Opět bratr jeden, když trpieše křivotu od druhého, i odpovědě sě starcě. Jmuž stařec vecě: Nechaj toho myšlenie! Neboť ten bratr nechce tebe hyzditi, ale tvé hřiechy. A ve všem pokušení, ješto skrzě lidi přichodí, neviň lidí v tom, ale to jediné rci, že to jest pro tvé hřiechy.
{O zlobě}meziřádkový přípisek soudobou rukou
Pemen opat dieše: Nikdy sě nedaj zlobě přěmoci! Ačť kto co zlého učiní, odplať jemu za to dobrým. A takť tvá dobrota zlost ve všem přěmůže.
{O cestě spasení}meziřádkový přípisek soudobou rukou
Opět jeden bratr, čímž jej kto viece hyzdieše a jemu sě posmieváše, tiem on viece běháše a řka: Toť sú ti, ještoť nám cěstu klidie k spasení. Ale ti, ješto nám blahají, tiť nás mútie. Aneb to jest psáno, že ktož koli nám blahají, ti nás přělstie.
{O dařiech}meziřádkový přípisek soudobou rukou
Pak druhý stařec, když jej kto hyzdieše, byl li je od ňeho blízko, dobré dary jemu dáváše. A pakli byl podál, ale posláše jemu po svém učeníku.
{O zabití}meziřádkový přípisek soudobou rukou
Bratr jeden tázáše opata, jemuž diechu Sizoius, a řka: Ač padúchové mě napadnú, a chtiec mě zahubiti, a budu li já jě moci, velíš li, zahubiti, když jě přěmohu? Tu on jemu vecě: Nikoli toho nečiň, ale poruč sě bohu! A cožť sě koli protivného přihodí, vždy řci, žeť sě jest to pro tvé hřiechy stalo, a milému pánu bohu to vše poruč, tenť to všecko dobřě zpósobí podlé své božské moci.
{Ješto padúchy z klády vypustil}meziřádkový přípisek mladší rukou
