řka, by sě to mohlo státi, by ti jistí, ješto sě radováchu lidské krve prolití, by jim dali pokrm tělesný, vidúce jě, ani by pro hlad zahynuli. Ale druhý nechtě chleba jako člověkem daného přijieti. A potom umřě hladem. Jichžto obú počátek byl ze zlé rady. Avšakž jeden s pomocí opatrného duomysla to, což bieše zle zamyslil, to jest opravil, ale druhý v nemúdrém smilství a v zúfaní smrt, ješto milý buoh chtěl od ňeho odchýliti, tu jest on pak sám dokonal.
Coť vám také o jednom mnichu poviem, o jehož ménu chci mlčěti, ale jiné o ňem připoviem. Jenžto když mnohokrát diábla v andělské krásě přijímal a často jeho zěvováním obluzován jsa a mnieše jeho posla pravedlivého, nebo po všie noci po jeho peleši beze všěch svěc světlo činieše ten zlý diábel. Ale naposledy jemu káza, aby svého syna, jenž tu s ním přěbýváše a velmi nábožný, aby jej zařěžě obětoval, aby Abrahamovi patriarchovi túž obětí byl vrovnán v zaslúžení. Jehožto řěčí by tak oblúzen, že inhed to učiniti chtieše, by sě jemu byl brzo nevytrhna i neskryl ten pacholík.
Potom opět jiný mnich bieše, jenžto držieše veliké utrpenie mnoho let, zavřěv sě v své peleši. Jichžto málo jeho utrpenie následováchu. Ten naposledy diábelským zěvováním tak by oblúzen, že po mnohých letech svého úsilé a svých dobrých skutkuov, jimižto jiné mnichy bieše přědšel,
