takež mámy skrúšenie s pláčem mieti při sobě, kdež smy koli.
Od uopata Agatona bratřie praviechu, že za tři léta nosil kámen v ustech, dřieve nežli sě jest naučil držěti mlčěnie.
Jeden bratr počě sě velmi protiviti smilství a strádanie veliké trpěti za třinádcte let. A střěžieše toho velmi snažně, aby své žádosti nepovolil. A potom přišed mezi bratří do kostela i zěvi to všěm bratřím, což trpieše. I dachu sě každý svuoj týden na modlitvy a prosiece zaň. A takž u pokoji jeho žádost utiše.
Bratr jeden vecě k starci: Co mi radíš, otče, tomu zdieti? Neboť mi velmi přěkážie zlé myšlenie. Stařec jemu vecě: Máti když dietě své chce ostaviti, tehdy něčím hořkým zmaže prsi své. A když dietě bude chtieti ssáti, učijě hořkost i odrazí sě pryč. Takež ty měj hořkost na své mysli. I vecě jemu bratr: Kterú hořkost mieti na mysli? Stařec vecě: Pamět smrti a múk hrozných, ještoť sú přihotovány všěm hřiešným na onom světě.
Jednoho bratra pokúšieše smilstvie. A tu čtyřie diábli, přětvořivše sě v krásných žen tváři, tiem jeho lákáchu a k smilství jeho chtiece připraviti. Ale když sě jim snažně bránieše a nedada sě jim přěmoci i s tú zlú žádostostí, a uzřěv buoh jeho snažný úmysl a ústavný, i da jemu, viec nejmě ižádné žádosti tělesné.
Jednomu bratru žádost smilstvie přěkážieše. A uzřěv dceru jednoho popa pohanského v Ejiptě
