a vrátiv droby na své miesto, jakož sú dřieve byly, i vecě jemu: Věř tomu zacělo, žeť jest vyřězáno z tvého těla vše tvé rozněcovánie. A toť je vše žádost a rozkoš tělesná byla. A obdržal si dnešní den věčnú čistotu svého těla, jiežtos s pravú věrú žádal. To, což z božie milosti dáno a puojčeno bylo jest tomu svatému muži, a s tiem bod dosti toho pravenie.
Jednú když pak přijidechom k ňemu u postě a rozličně jeho tázáchom a naposledy o přěkážění diábelském, tehdy on, jakž bieše vždy ochotného i líbezného obličějě, vecě: Diáblovéť nemají nižádné moci kterého člověka uraziti, neb příkladem svatého Joba to sě zěvně líčí, že nic viece diábli nemohú lidí pokusiti, než dokudž jim buoh přěpustí.
Dosti smy sě sami toho zjistili a také sú nám to jiní naši pravili, že již nemají diábli té moci proti mnichóm jako tehdy, dřěvních časuov, na počátcě pústenníkuov, ješto anachority slovú, jichžto j’ ješče málo bylo. Tak velmi tehdy diábli lítí byli, že jich málo sbýti a strpěti mohlo na púšti. Zajisté v jich kláštercích, kdežto jich přěbýváše desět neb dvanádtcte, tu jě zěvně vídáchu mezi sebú s takú krutú zlostí, že nesmějiechu v noci nikdy všichni zesnúti, ale třiediechu sě, když jedni spáchu, a druzí bdiece, čtiechu a modléchu sě a v žaltáři pějiechu. A když sě tito jedni vzdřiemachu, oni pak, ješto pospali, také bdiechu a tito také pospali. A protož tu nenie chyby, vždyť musí ze dvého jedno býti. Aneboť mocí svatého křížě kryjí sě u propastech a jeho milostí, ješto sě […]text doplněný editorem[498]zde chybí jeden list, Smetánka doplňuje podle rukopisu D
