kruté svým postem vždy činil a v své peleši sám o sobě vždy přěbýval a na Veliku noc nechtěl postu nikdy přěrušiti. A když všicni pústenníci pro tak slavný hod do kostela sě sebrachu, jediné jeho nikdy nebieše. A to proto, aby byl svého postu a utrpenie nepřěrušil. A pak, tiem smilstvem olúzen jsa, zlého ducha přijě jako svatého anděla se vším duostojenstvím a kázanie jeho by poslušen i skoči do velmi hluboké studnicě a úfajě svému velikému zaslúžení, že odtud vyjde bez úraza. Z niežto studnicě vytažechu jej bratřie s velikým úsilím ani živa ani mrtva. A v třetí den život svuoj dokona. A, ješto ze všeho najhoršie, bieše utvrdiv sě v tom oblúzení, že jeho nikoli nemožiechu přěmluviti, by tomu uvěřil, že jest diábelskú chytrostí přělsťen.
Pak coť vám povědě o tú dvú bratrú, jenžto přěbývášta za tú púští, na niežto jest přěbýval někdy svatý Antoní, a nemajíce opatrného duomysla, túlajíce sě po púhé pustině a nic nejědiešta, než což jima sám hospodin dadieše. A když jě uzřěchu blúdiece Mazites, ti pohani, ješto sú všěch národuov najhorší a najukrutnější. A nežádajíce proliti jich krve, ale ukrutná jich mysl, proti jich přirození jidechu proti nim s chlebem. Tehdy jeden z tú dvú bratrú zajem rozoma a opatrnosti, jako od boha chléb podaný přije a vzdávajě bohu dieku, majě za to, že mu jest bohem ten chléb poslán. Ani bez božieho chtěnie,
