tu pak obřězav sě, jakož Židé činie, i by Židem. Neb sě jemu diábel mnohokrát ukazováše, jako by byl pravým poslem, skrzě sen a jedniem také nesličným zěvováním. A proti tomu ukazováše jemu křěsťanský sbor a mnichový velmi temný a črný a churavý a velmi nesličný. A proti tomu ukazováše jemu židovský zákon, ani sě veselé velikým veselím a u veliké světlosti. A protož jeho upomínáše a radieše jemu, chce li účasten býti židovského blahoslavenie, aby sě brzo obřězal po židovsku. Z těchto řečených mužuov byl by nižádný tak hanebně nepřělúzen, by byli usilovali v uopatrném rozomu. A protož vizmy, kterakť jest škodno nemieti opatrného rozuma, jenž nám mnohých příkladi příhodní svědčie.
Serafin opat mnohým mladým bratřím sám o sobě pro polepšenie pravieše a řka: Když ješťe biech robencem a biech s uopatem Teonem, ten mějiech obyčěj diábelskú radú, že když o poledni jědiech s starcem na všaký den, tehdy jeden vdolček volně skryjěch, jejž večer tajně bez věděnie starcova sněděch. Ten krádež, ač na všaký den činiech, avšak, lstivě žádost naplniv, viece než útěchu sem měl, jěda ten krádež. A když ten žalostný krádež na všaký den musiech učiniti a stydiech sě starci pověděti, pak božím chtěním a zpósobem sta sě, že jedni bratřie pro polepšenie k starci do pelešě přijidechu. A když pojědše, počěchu mluviti duchovně mezi sebú. A odpověděv jim stařec k jich otázaní o lakomé žádosti a o tajném myšlení.
