Studnice života

Praha: Melantrich z Aventina starší, Jiří, 1554. Knihovna Akademie věd České republiky (Praha, Česko), sign. TH 1305, A2r–Aa8v. Editoři Sedláčková, Anna, Timofejev, Dmitrij. Ediční poznámka

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

[Generovaný obsah]

před Bohem skrze Krista.

Ještěť jednou pravím: nedaj sobě nic překážeti, pokudž pokušení vždy ještě tak těžké jest, že se tvá mdloba domnívá, že nemáš žádné naděje, ale samé zoufání i pochybování. Drž se, radímť, pevně slova Božího, nebť tak král David Duchem svatým praví (žalm začátek komentované pasáže33.konec komentované pasáže): „Blízkoť jest Pán těm, kteříž zarmouceného jsou srdce a ponížené duchem spaseny včiní.“

Žalm začátek komentované pasáže103.konec komentované pasáže

Pán jest lítostivý a milosrdný, očekávající a velmi milosrdný, nebudeť se na věky hněvati aniž na věky hroziti bude.

Izajáš začátek komentované pasáže25.konec komentované pasáže praví:

Pán jest síla chudému a síla nuznému v zarmoucení jeho, naděje od vichra, zastínění od vedra.

Žalm začátek komentované pasáže103.konec komentované pasáže

Jakož slitování má otec nad syny, tak se slitoval Pán nad těmi, jenž se bojí jeho.

Izajáš začátek komentované pasáže48.konec komentované pasáže

I zdaliž se zapomenouti může žena nad dítětem svým, aby se nesmilovala nad synem břicha svého? A byť se pak i ona zapomenula, ale však já se nezapomenu nad tebou.

 

Toho všeho nezapomjnaj, by se pak i domníval, že jsi v pochybování, avšak sobě nezoufaj proto, neb ještě žádneho zoufání není, jestliže sám zoufati nechceš. Pokudžť jest líto, že pochybuješ, tehdy se máš dobře a jest v pokušení tvá naděje. Pomni a vyznaj se, že jsi tohoto protivensví dobře zasloužil pro svuoj život neřádný, vzdechni srdečně k Bohu a rci: „Otče všeho milosrdenství a Bože vší naděje, mé jediné utočiště, pospěš, aby mi spomohl, všaks muoj Otec. Potom naposledy příkladem Kristovým a svatého Štěpána duch svuoj v ruce nebeského Otce poruč v tato slova: „Poroučím, ó Otče najdobrotivější, v tvé svaté ruce ducha svého, ba dím tvého ducha, kteréhož jsi ty mně poručil. Tvuoj jest vlastní obraz, tvéť jest podobenství, kteréž jsi k sobě připodobnil, za kteréhožto tvuoj jednorozený syn svou svatou krev vylil. Poroučímť ducha mého v tvé věrné ruce, z nichž mne žádný vytrhnoui moci nebude. Otče nebeský, jáť jsem tvůj. Daj mi život věčný skrze Ježíše Krista syna tvého

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).