zatracení. Ale muoj Pán Kristus není žádný hříšník, nebť jest za hříchy mé a ne za své umřel, protožť jsou shlazeni, byť jich pak ještě více bylo. Nebo smrt Kristova jest smíření jakž za jiné, tak též i za mé hříchy. Protož o hříších nic více nevím, ale děkuji mému milému Pánu Kristu, že mi je odpustil.“
Třetí byl jest pokoušen peklem a věčným zatracením, když jsou mu takto domlouvali: „Oufáť v Pána, nechť ho nyní vysvobodí, když ho chce.“ Jakoby řekli: „Všecka jeho naděje v Boha jest daremná, Buohť ho míti nechce. Onť jest již zatracen.“ I nedajž sobě v ničemž překaziti, odvrz hřích, smrt a peklo na stranu, jižť s tebou nic činiti nemají. Jediné patř na samého Pána Krista, tenť jest tvůj. Onť jest tebe od šeredného ďábla a zatracení věčného vykoupil. Máš v Kristu Ježíši spasení dosti a více nežli dosti. Nedaj svému srdci od Krista ukřižovaného žádným pokušením se odvrátiti. Když to učiníš, tehdy staneš na skále nepřemožené proti všem branám pekelním a řekneš s Pánem Kristem slovy Duchem svatým skrze krále Davida napsanými (žalm ‹začátek komentované pasáže15.›konec komentované pasáže): „Vzhlédal jsem na Pána před oblíčejem mým vždycky, nebť mi jest na pravici, abych se nepohnul. Protož se veselí srdce mé, nad to i tělo mé odpočívati bude v naději. Oznámíš mi cesty života, naplníš mne potěšením s tváří tvou. Veselí a veliká radost na pravici tvé až do konce. Amencizojazyčný text.“
Protož tak dobře vostojíš skrze takovou víru v Krista syna Božího: „Jsi zajisté dítě Boží a spolu dědic Kristův, učastník věčneho života. Tato víra činí dobré. Ty, jenž dobří jsou, totiž v Krista věří. Nebo ti, jakožto požehnaní děti nebeského otce do života království nebeského jdou, kteréž jest týmž dětem od počátku světa připravený.
Pokudž pak ještě v pokušení a v mdlobě víra tvá stojí tak, že gruntovní a konečné víry ještě při sobě nečiješ, žes netrpělivý v vuoli Boží, studeným v milování Božím, v naději nepříliš pevný. A z těch příčin