skrze svou víru k Kristu Pánu svému pravému životu tak připojen a v jednotu uveden, že od něho odchýlen ani odcizen býti nemuože. Protož by pak na čas tělo a duše se spolu oddělily, však se to stává v jisté nepochybné naději spasitedlného vzkříšení, kdež brzy tělo a duše zase v hromadu příjdou k věčné radosti tak, že v Krista věřící věčné smrti těla i duše, totiž věčného zatracení a pravé smrti nevidí. Nebo smrt věřících jest toliko vyjití z života tohoto smrtedlného do věčného k Kristu, k anjeluom a ke všem svatým.
Když peklo a věčné zatracení příjda na mysl člověka straší.
Duch zlý pokouší člověka starajíc se o něho (ale falešně), že je se zle opatřil. Sluší nemocnému pamatovati na ponuknutí zlého ducha řkúcího: „Kterak, jestliže tebe Buoh míti nechce, snad nejsi jedním z těch vyvolených, jenž mají spaseni býti?“
To jest jistě těžké pokušení. Tuť se sluší zmužile braniti, aby se žádným obyčejem v hádaní s duchem zlým nedal. Ale tak učiň, chceš-li před nim ostáti. Řci neb pomysl sobě: „Odejdi, Šatanáši, nebť stojí psáno (Matouš ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže): ‚Nemáš Pána Boha tvého pokoušeti.‘ Bůh jest mi vždycky otcovský a dobře činil. ‹začátek komentované pasážePročež bych›konec komentované pasáže nad jeho milostí zoufal? On mi dal přijíti ke křtu svatému a k slovu své svaté milosti mne povolal, že on mým Otcem býti chce. Protož se nic jineho nežli všeho dobrého v něm naději. Což mi potřebí na vpředzvědění patřiti? Onť jest mne sám učil, o čem mám na tento čas mysliti, kdež praví Jan ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže: ‚Kdož v Krista věří, tenť nezahyne, ale má život věčný.‘ Protož kdož v něho jakožto v svého svrchovaného spasitele věří, tenť nemá žádného zatracení očekávati, nebť jistě spasen bude a jest jedním z vyvolených k spasení v Kristu opatřen a zřízen a již stojí psán v knihách života. Kdož jest k životu věčnému opatřen, tenť jest k obrazu Kristovu připodobněn a bude jistě k víře křesťanské povolán a v té i dobrým učiněn
