[U8r]číslo strany rukopisupřed Bohem skrze Krista.
Ještěť jednou pravím: nedaj sobě nic[2186]nic: nitz překážeti, pokudž pokušení vždy ještě tak těžké jest, že se tvá mdloba domnívá, že nemáš žádné naděje, ale samé zoufání i pochybování. Drž se, radímť, pevně slova Božího, nebť tak král David Duchem svatým praví (žalm[2187](žalm: Zialm ‹začátek komentované pasáže33.›konec komentované pasáže[2188]33.: XXXIII): „Blízkoť jest Pán těm, kteříž zarmouceného jsou srdce a ponížené duchem spaseny včiní.“
Žalm[2189]Žalm: Zial: ‹začátek komentované pasáže103.›konec komentované pasáže[2190]103.: ciij
Pán jest lítostivý a milosrdný, očekávající a velmi milosrdný, nebudeť se na věky hněvati aniž na věky hroziti bude.
Izajáš ‹začátek komentované pasáže25.›konec komentované pasáže[2191]25.: XXV praví:
Pán jest síla chudému a síla nuznému v zarmoucení jeho, naděje od vichra, zastínění od vedra.
Žalm[2192]Žalm: Zialm ‹začátek komentované pasáže103.›konec komentované pasáže[2193]103.: Ciij
Jakož slitování má otec[2194]otec: Otetz nad syny, tak se slitoval Pán nad těmi, jenž se bojí jeho.
Izajáš ‹začátek komentované pasáže48.›konec komentované pasáže[2195]48.: XLVIII
I zdaliž se zapomenouti může žena nad dítětem svým[2196]svým: ſwȳ, aby se nesmilovala nad synem břicha svého? A byť se pak i ona zapomenula, ale však já se nezapomenu nad tebou.
Toho všeho nezapomjnaj, by se pak i domníval, že jsi v pochybování, avšak[2197]avšak: a wſſak sobě nezoufaj proto, neb ještě žádneho zoufání není, jestliže sám zoufati nechceš. Pokudžť jest líto, že pochybuješ, tehdy se máš dobře a jest v pokušení tvá naděje. Pomni a vyznaj se, že jsi tohoto protivensví dobře zasloužil pro svuoj život neřádný, vzdechni srdečně k Bohu a rci: „Ot[W1r]číslo strany rukopisuče všeho milosrdenství a Bože vší naděje, mé jediné utočiště, pospěš, aby mi spomohl, všaks muoj Otec[2198]Otec: Otetz. Potom naposledy příkladem Kristovým a svatého Štěpána duch svuoj v ruce nebeského Otce poruč v tato slova: „Poroučím, ó Otče najdobrotivější, v tvé svaté ruce ducha svého, ba dím tvého ducha, kteréhož jsi ty mně poručil. Tvuoj jest vlastní obraz, tvéť jest podobenství, kteréž jsi k sobě připodobnil, za kteréhožto tvuoj jednorozený syn svou svatou krev vylil. Poroučímť ducha mého v tvé věrné ruce, z nichž mne žádný vytrhnoui moci nebude. Otče nebeský, jáť jsem tvůj. Daj mi život věčný skrze Ježíše Krista syna tvé[W1v]číslo strany rukopisuho
