zmrtvýchvstání připojuje, že se žádným obyčejem odciziti a odděliti nemuože, v tato slova: „Kristus vstal z mrtvých, což jest jistá věc. Tehdy my zajisté též zas vstaneme. Neb Kristus jest hlava naše a my oudové. Hlava pak ouduov svých za sebou nenechá a neopustí. Kde on jest, tamť my též musíme býti, nebo jsme oudové téhož těla z těla a kostí jeho.“
Efezským ‹začátek komentované pasáže5.›konec komentované pasáže kapitola: Kdož tu nesmírnou lásku a slávu veliké i znamenité milosti Boží může vypravovati, že Buoh sstoupiv z nebe, poníživ se ráčil člověkem smrtedlným býti, aby mdlé a křehké lidské přirození skrze osobné smíření s nesmrtedlným Božským přirozením k nesmrtedlnému životu z nekonečné Božské moci mohl vyvýšiti, bychom věřili, že nám takové zboží dáno jest a takové blahoslavenství že nás očekává, kterak bychom toužiti mohli, neb přirození všech věrných, jenž jest před Kristem i po něm bylo a bez pochyby v Kristu bude pravém člověku a Bohu, též nesmrtedlnost na sebe vzalo.
Protož vzkříšení Páně jest mocné potěšení, jimžto svatý Pavel umysl Korintských upevňuje pravíc: „Kristus vstav z mrtvých prvotiny těch, kteříž zesnuli, byl. Nebo poněvádž skrze člověka smrt, také skrze člověka vzkříšení mrtvých. Neb jakož skrze Adama všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. Ale jeden každý v řádu vlastním: prvotiny Kristus, potom ti, jenž Kristovi jsou v příchodu jeho.“
I dává nám týž svatý Pavel podobenství na přirozených věcech, abychom, co se těla vzkříšení dotýče, tomu lépe vyrozuměti mohli. Jest pak podobenství vzato od semene, kteréž od voráče suché uvrženo bývá do rolí tu v zemi jakoby umřelo a zetlelo, avšak nezahyne uvržené do země, ale pochází z země obrok neb obilí krásného zpuosobu nový. Tak i naše tělo vstane nezkažené, nepadoucí, ne křehké a zahynulé, jakž nyní jest, ale krásné, ušlechtlilé, silné, mocné a nesmrtedlné k životu věčnému.
Tatoť jest cesta skrze smrt
