po mně a nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své.“
Mt8,23 A když jest on vstúpil na lodí, šli sú za ním učedlníci jeho. Mt8,24 A aj, búřka veliká stala se jest na moři, tak že lodička přikrýváše se vlnami, nebo vietr bieše jim odporný, ale on spal jest. Mt8,25 I přistúpili sú […]text doplněný editorem[60]…] ad eum discipuli eius lat. a zbudili jej řkúce: „Pane, pomoz nám, neboť hyneme.“ Mt8,26 I vece jim: „I co se bojíte, malé viery?“ Tehdy vstav přikázal větróm a moři. I stalo se jest utišenie veliké. Mt8,27 Lidé pak diviechu se velmi řkúce: „I kteraký jest tento, že větrové a moře poslúchají ho?“
Mt8,28 A když jest přišel Ježíš za moře do vlasti gerazenské, potkala sta se s ním dva člověky majíce ďábelstvie, vyšedše z hrobóv, lítá přieliš, tak že žádný nemohl tú cestú choditi. Mt8,29 A aj, zkřičala sta řkúce: „Co nám a tobě, Ježíši, synu boží? Přišel si před časem, aby nás mučil?“ Mt8,30 A bieše tu nedaleko od nich stádo vepřóv mnohých pasa se. Mt8,31 I prosili sú ho ďáblové řkúce: „Poněvadž nás vymietáš, pustiž nás do vepřóv.“ Mt8,32 I vece jim: „Jděte!“ A oni vyšedše vešli sú do vepřóv. A aj, hřmotem velikým běžalo jest všecko stádo rychle do moře i zemřeli sú u vodě. Mt8,33 Pastýři pak utekli sú, a přišedše do města, pověděli sú všecky věci i o těch, kteří sú ďábelstvie měli. Mt8,34 A aj, všecko město vyšlo jest vstřiec jemu, a uzřevše jej prosili sú ho, aby šel z krajin jich.
IX.
Mt9,1 A vstúpiv na lodičku, přeplavil se a přišel do města svého. Mt9,2 A aj, podali jemu dnou zlámaného, na ložci ležícieho. A vida Ježíš vieru jich, vece dnou zlámanému: „Doúfaj, synu, odpúštějíť se tobě hřiechové tvoji.“ Mt9,3 A aj, někteří z zákonníkóv vecechu sami v sobě: „Tento se rúhá.“ Mt9,4 A když uzřel Ježíš myšlenie jich, vece: „I co myslíte zlého v srdciech vašich? Mt9,5 Co jest snáze řéci: Odpúštějíť se hřiechové tvoji, čili řéci:
