vece jim: Snad byšte vybierajíce kúkol vytrhali s ním i pšenici, Mt13,30 nechtež obého rósti až do žni. A v ten čas žni diemť já žencóm: Vybeřtež najprvé kúkol a svěžtež jej v snopy k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.“
Mt13,31 Jiné podobenstvie propověděl jim a řka: „Podobno jest královstvie nebeské zrnu horčičnému, kteréžto vzem člověk, i vsál na poli svém, Mt13,32 kteréž velmi malé jest mezi všemi semeny. A když vzroste, jest většie všech bylin, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletie a odpočívají na ratolestech jeho.“ Mt13,33 Jiné podobenstvie mluvil jest jim a řka: „Podobno jest královstvie nebeské kvasu, kterýžto vzemši žena, i skryla ve třech měřiciech múky, až jest zkysalo všecko.“ Mt13,34 Tyto všecky věci mluvil jest Ježíš v podobenství k zástupóm a bez podobenstvie nemluvil jim, Mt13,35 aby se naplnilo, což jest pověděno skrze proroka, jenž die: Otevru v podobenství usta svá, vypravovati budu skryté věci od ustavenie světa.
Mt13,36 Tehdy opustiv zástupy, přijíde do domu. I přistúpili sú k němu učedlníci jeho řkúce: „Vylož nám podobenstvie o kúkoli polnie.“ Mt13,37 Jenž vece: „Ktoť seje dobré siemě, jestiť syn člověka. Mt13,38 A pole jest tento svět. Dobré pak siemě jsúť synové královstvie, ale kúkol jsú synové zlí. Mt13,39 A nepřietel, jenž je rosievá, jestiť ďábel, ale žeň skonánie světa jest a ženci jsú anjelé. Mt13,40 Protož jakož zbierají kúkol a ohněm spalují, takť bude na skonání světa. Mt13,41 Pošle syn člověka anjely své, a vyberú z královstvie jeho všecka pohoršenie a ty, ješto činie nepravost, Mt13,42 a uvrhú je do peci ohnivé. Tuť bude pláč a škřípanie zubóv. Mt13,43 A tehdy spravedliví stkvieti se budú jako slunce v království otce jich. Kto má uši k slyšení, slyšiž.“
