k[595v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceto vidí, oslnuli.“ J9,40 I uslyšěchu to[465]to] navíc oproti lat.,+ haec var. někteří z duchovníkóv, jižto s ním biechu, i vecěchu jemu: „Zdali jsme i my slepí?“ J9,41 Vecě jim Ježíš[466]Ježíš] gyezyſſ rkp.: „By jste byli slepí, nejměli byšte hřiecha. Ale když[467]Ale když] Nunc vero lat. mluvíte, že vidíme, hřiech při vás[468]při vás] vestrum lat. ostane.“
Desátá kapitola
J10,1 „Věrně, věrně pravi vám, že ktož nevejde dveřmi do chléva ovčieho, a jinudy vzejde, ten jest zloděj i lotr. J10,2 Ale kto vejde dveřmi, pastýř jest ovčí. J10,3 Tomu vrátný otevře a ovcě jeho hlas uslyšie a vlastních ovec povolá jmenitě i vyvede jě. J10,4 A když vlastnie ovcě vypustí, pójde přěd nimi a ovcě pójdú za ním, že jeho hlas znají. J10,5 Ale za cizím nepójdú, nežli ot ňeho poběhnú, že neznají hlasu cizieho.“ J10,6 Ten příklad pověděl jim Ježíš[469]Ježíš] gyezyſſ rkp., ale oni jsú neporozuměli, co jest jim mluvil. J10,7 Protož jim opět vecě Ježíš[470]Ježíš] giezyſſ rkp.: „Věrně, věrně pravi vám, že já jsem dveřě ovčie. J10,8 Všickni, což jich jest přišlo, zloději jsú i lotři. I neposlúchaly jsú jich ovcě. J10,9 Já jsem dveřě. Ktož skrzě mě vejde, bude spasen[471]spasen] paſen rkp. a vejde i vyjde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřijde, jediné aby ukradl a zarazil i utratil. Já jsem přišel, aby jměli život a hojnějie jměli. J10,11 Já jsem pastucha dobrý. Dobrý pastucha svú duši dává za své ovcě. J10,12 Ale přípašě[472]přípašě] + et lat., jenž nenie pastucha, jehožto nejsú vlastnie ovcě, uzřě vlka[473]vlka] wka rkp. přijdúce, nechajě ovec uteče a vlk polapí i rozpráší ovcě. J10,13 A přípašě zaběhne, nebo přípašě jest a nepřídrží sě k ovciem. J10,14 Já jsem pastucha dobrý a znám své ovcě[474]ovcě] navíc oproti lat., + oves var. a znají mě mé. J10,15 Jakož mě jest znal otec, a já znaji otcě [b]označení sloupcea duši mú kladu za své ovcě. J10,16 A jiné ovcě mám, ješto nejsú z tohoto ovčincě, a ty musím přivésti. A mój hlas uslyšie i bude jeden ovčinec a jeden pastucha. J10,17 Proto mě miluje otec, že já kladu svú duši a[475]a] ut lat., et var. opět ji přijmu. J10,18 Ižádný jie nevezme ote mne, ale já sám ot sebe položím ji[476]ji] + et lat., nemá var.. Jmám moc položiti ji a jmám moc opět ji vzieti. To přikázanie přijal jsem ot svého otcě.“
J10,19 A tak[477]A tak] navíc oproti lat., + itaque var. sě jest[478]jest] + iterum lat., nemá var. stala róznicě mezi Židy pro tyto řěči. J10,20 I mluviechu z nich mnozí: „Běsa jmá a zabývá sě, čemu jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní mluviechu: „Tato slova nejsú běsa jmajícieho. Zdali běs móže oči slepých otevřieti?“
J10,22 I bylo jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš[479]Ježíš] gyezyſſ rkp. v chrámě, v kruchtě Šalomúnově. J10,24 Tehdy jej obstúpichu Židé i vecěchu jemu: „Dokud naši duši béřeš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjěvně!“ J10,25 Otpovědě jim Ježíš[480]Ježíš] gyezyſſ rkp.: „Mluvím vám, a vy nevěříte. Skutci, kteréž já činím ve jmě otcě mého, ti dávají o mně svědečstvie, J10,26 ale vy nevěříte, že nejste z mých ovec. J10,27 Ovcě mé muoj hlas slyšie a já jě znám i následují mne J10,28 a já jim dávám věčný život a nezahynú na věky a nepochvátí jich ižádný z mé ruky. J10,29 Otec muoj, což mi jest dal, najvěcší[481]najvěcší] maius lat., maior var. jest nade všěmi, a proto[482]proto] navíc oproti lat. ižádný nemóž uchvátiti z ruky otcě mého. J10,30 Já [a]text doplněný editorem[483]a] et lat. otec jeden jsvě.“
J10,31 Tehdy Židé zdvihú kamenie, chtiece jej ukamenovati. J10,32 Otpovědě jim Ježíš[484]Ježíš] gyezyſſ rkp.: „Mnoho dobrých skutkóv ukázal jsem vám ot mého otcě. Pro který skutek z těch mě kamenujete?“ J10,33 Otpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutka nekame[596r]číslo strany rukopisunujem
