kto vidí, oslnuli.“ J9,40 I uslyšěchu to někteří z duchovníkóv, jižto s ním biechu, i vecěchu jemu: „Zdali jsme i my slepí?“ J9,41 Vecě jim Ježíš: „By jste byli slepí, nejměli byšte hřiecha. Ale když mluvíte, že vidíme, hřiech při vás ostane.“
Desátá kapitola
J10,1 „Věrně, věrně pravi vám, že ktož nevejde dveřmi do chléva ovčieho, a jinudy vzejde, ten jest zloděj i lotr. J10,2 Ale kto vejde dveřmi, pastýř jest ovčí. J10,3 Tomu vrátný otevře a ovcě jeho hlas uslyšie a vlastních ovec povolá jmenitě i vyvede jě. J10,4 A když vlastnie ovcě vypustí, pójde přěd nimi a ovcě pójdú za ním, že jeho hlas znají. J10,5 Ale za cizím nepójdú, nežli ot ňeho poběhnú, že neznají hlasu cizieho.“ J10,6 Ten příklad pověděl jim Ježíš, ale oni jsú neporozuměli, co jest jim mluvil. J10,7 Protož jim opět vecě Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, že já jsem dveřě ovčie. J10,8 Všickni, což jich jest přišlo, zloději jsú i lotři. I neposlúchaly jsú jich ovcě. J10,9 Já jsem dveřě. Ktož skrzě mě vejde, bude spasen a vejde i vyjde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřijde, jediné aby ukradl a zarazil i utratil. Já jsem přišel, aby jměli život a hojnějie jměli. J10,11 Já jsem pastucha dobrý. Dobrý pastucha svú duši dává za své ovcě. J10,12 Ale přípašě, jenž nenie pastucha, jehožto nejsú vlastnie ovcě, uzřě vlka přijdúce, nechajě ovec uteče a vlk polapí i rozpráší ovcě. J10,13 A přípašě zaběhne, nebo přípašě jest a nepřídrží sě k ovciem. J10,14 Já jsem pastucha dobrý a znám své ovcě a znají mě mé. J10,15 Jakož mě jest znal otec, a já znaji otcě a duši mú kladu za své ovcě. J10,16 A jiné ovcě mám, ješto nejsú z tohoto ovčincě, a ty musím přivésti. A mój hlas uslyšie i bude jeden ovčinec a jeden pastucha. J10,17 Proto mě miluje otec, že já kladu svú duši a opět ji přijmu. J10,18 Ižádný jie nevezme ote mne, ale já sám ot sebe položím ji. Jmám moc položiti ji a jmám moc opět ji vzieti. To přikázanie přijal jsem ot svého otcě.“
J10,19 A tak sě jest stala róznicě mezi Židy pro tyto řěči. J10,20 I mluviechu z nich mnozí: „Běsa jmá a zabývá sě, čemu jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní mluviechu: „Tato slova nejsú běsa jmajícieho. Zdali běs móže oči slepých otevřieti?“
J10,22 I bylo jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš v chrámě, v kruchtě Šalomúnově. J10,24 Tehdy jej obstúpichu Židé i vecěchu jemu: „Dokud naši duši béřeš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjěvně!“ J10,25 Otpovědě jim Ježíš: „Mluvím vám, a vy nevěříte. Skutci, kteréž já činím ve jmě otcě mého, ti dávají o mně svědečstvie, J10,26 ale vy nevěříte, že nejste z mých ovec. J10,27 Ovcě mé muoj hlas slyšie a já jě znám i následují mne J10,28 a já jim dávám věčný život a nezahynú na věky a nepochvátí jich ižádný z mé ruky. J10,29 Otec muoj, což mi jest dal, najvěcší jest nade všěmi, a proto ižádný nemóž uchvátiti z ruky otcě mého. J10,30 Já [a]text doplněný editorem[483]a] et lat. otec jeden jsvě.“
J10,31 Tehdy Židé zdvihú kamenie, chtiece jej ukamenovati. J10,32 Otpovědě jim Ježíš: „Mnoho dobrých skutkóv ukázal jsem vám ot mého otcě. Pro který skutek z těch mě kamenujete?“ J10,33 Otpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutka nekamenujem
