v jeho jmě, toho přijmete. J5,44 Kterak vy móžete uvěřiti, ješto chválu mezi sobú přijímáte, ale chvály, ješto ot samého boha jest, nehledáte? J5,45 Neroďte mnieti, bych já vás uvinil přěd otcem, nebo jest, kto vás uviní, Mojžieš, v ňemž vy naději jmáte. J5,46 Nebo by jste uvěřili Mojžiešovi, snad by jste i mně uvěřili, žeť jest on o mně psal. J5,47 A když jeho písmu nevěříte, kterak mým slovóm uvěříte?“
Šestá kapitola
J6,1 Potom zajide Ježíš za moře galilejské, ješto slóve Tiberiadis, J6,2 a jdieše po ňem veliké množstvie, že vidieše divy, ješto činieše nad těmi, ješto biechu nemocni. J6,3 Protož vzjide Ježíš na horu a tu sedieše s svými učedlníky. J6,4 A bieše bliz velika noc, slavný den židovský. J6,5 Tehdy když vzdviže oči Ježíš a uzřě, že přěveliké množstvie jde k ňemu, povědě k Filipovi: „Otkud nakúpíme chleba, aby tito pojědli?“ J6,6 Ale to mluvieše pokúšějě jeho, nebo sám vědieše, co jmá učiniti. J6,7 Otpovědě jemu Filip: „Za dvě stě peněz nebude jim dosti chleba, by jich každý malečko vzal.“ J6,8 Povědě jemu jeden z jeho učedlníkóv, Ondřěj, bratr Šimonóv Petróv: J6,9 „Jest tuto jeden pacholík, jenž jmá pět bochenciev jěčných a dvě rybě, ale což jest to mezi tak mnohé?“ J6,10 Tehdy vecě Ježíš: „Kažte lidem zsiesti.“ A bieše mnoho sěna na tom miestě. I zsadichu sě mužie číslem jako pět tisíciev. J6,11 Tehdy Ježíš vzem pět bochenciev, a když učini chválu otci, rozděli jě mezi ty, ješto jědiechu, takež i z ryb, jelikož chtiechu. J6,12 A když biechu syti, vecě svým učedlníkóm: „Sbeřte okrajky, ješto jsú zbyli, ať nezhynú.“ J6,13 Tehdy oni sebrachu i naplnichu dvanádste košóv okrajkóv z pěti bochenciev jěčných a ze dvú rybú, ješto bieše zbylo těm, kto jsú jědli. J6,14 Tehdy ti lidé, když uzřěchu ten div, jenž jest učinil, mluviechu, že jest tento věrně prorok, jenž jest přišel na svět. J6,15 Tehdy Ježíš, když pozna, že jmějiechu přijíti a jej popadnúti, chtiece jeho králem učiniti, uteče opět sám on na horu.
J6,16 A když by pozdě, jeho učedlníci brachu sě k moři. J6,17 A když vsědú na lodí, ploviechu po moři do Kafarnaum. A již tma bieše, a nepřišel k nim Ježíš. J6,18 Pak moře lejieše sě velikým dutím větrovým. J6,19 Tehdy když otpluchu jako za pětmezidcietma hon nebo za třidcěti, uzřěchu Ježíšě chodiece po moři a blízko jsúce ot lodie i bojiechu sě. J6,20 Ale on jim vecě: „Jáť jsem, neroďte sě báti!“ J6,21 Tehdy chtiechu jej vzieti v lodí, a inhed by lodí u té země, kamaž chtiechu. J6,22 Pak jiného dne zástup, jenž stojieše ob moře, uzřě, že jiné lodie tu nenie, nežli jedna, a že nebyl Ježíš s svými učedlníky všel v lodí, jediné sami učedlníci jeho. J6,23 Tehdy jiné lodie připluchu ot Tiberiada k tomu miestu, kdež biechu jědli chléb, chválu činiece bohu. J6,24 Protož když uzřě zástup, že tu nenie Ježíšě ani jeho učedlníkóv, vstúpivše na lodí, i připluchu do Kafarnaum hledajíce Ježíšě.
J6,25 A když jej nalezú za mořem, vecěchu jemu: „Mistře, kterak jsi sěm přišel?“ J6,26 Otpovědě jim Ježíš řka: „Věrně, věrně pravi vám, hledáte mne ne proto, abyšte viděli divy, ale že jste jědli chléb a nasytili sě. J6,27 Dělajte
