aby jeho jěli.
Dvanástá kapitola
J12,1 Tehdy Ježíš šest dní přěd velikú nocí přijide do Betanie, kdež jest byl Lazař umřěl, jehož jest vzkřiesil. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta slúžieše a Lazař z těch bieše jeden, jižto za stolem sediechu. J12,3 Tehdy Maria vzemši libru masti drahé z narda učiňené čisté, i umaza nohy Ježíšovy i utřě svými vlasy jeho nohy. A duom sě naplni vuoně z té masti. J12,4 Tehdy povědě jeden z jeho učedlníkóv, Jidáš Škariotský, jenž jej jmějieše zraditi: J12,5 „Proč jest té masti neprodala za tři sta peněz a nerozdala nedostatečným?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, by tbal o nedostatečných, ale že jest byl zloděj a jmějieše měšcě, že což jim posieláchu, to v nich nosieše. J12,7 Tehdy vecě Ježíš: „Nechaj jie, ať ji zachová ke dni mé pohřebi. J12,8 Nebo chudé vždycky jmáte s vámi, ale mne ne vždycky budete jmieti.“ J12,9 Tehdy mnohý zástup z Židóv vzvěděv, že tu jest, přijidú netoliko pro Ježíšě, ale aby Lazařě uzřěli, jehožto jest zkřiesil z mrtvých.
J12,10 Tehdy kniežata popová umyslichu Lazařě zabiti, J12,11 že proň mnozí z Židóv otcháziechu [a věřiechu]text doplněný editorem[571]a věřiechu] et credebant lat. v Ježíšě. J12,12 Pak nazajitřie mnohý zástup, jenž sě bieše sebral na slavný den, když uslyšěchu, že Ježíš jdieše do Jeruzaléma, J12,13 nabrachu róždie palmového i jdiechu jemu v cěstu i voláchu: „Sláva tobě, blahoslavený, jenž jde ve jmě hospodina, král izrahelský!“ J12,14 I naleze Ježíš oslíka i sěde na ňem, jakož jest psáno: J12,15 Neroď sě báti, dci sionská, toť, tvuoj král přijde, sedě na hřieběti osličiem. J12,16 Toho jsú u prvé nepoznali jeho učedlníci, jeliž až jest oslaven Ježíš, tehdy jsú zpomanuli, že to jest bylo o ňem psáno a to jsú jemu učinili. J12,17 Tehdy zástup svědčieše, jenž jest byl s ním, kdyžto jest Lazařě povolal z rovu a zkřiesil jej z mrtvých. J12,18 A proto šel v cěstu proti jemu zástup, když jsú uslyšěli, že jest taký div učinil. J12,19 Tehdy duchovníci mluviechu sami k sobě: „Vidíte, že nice neprospějem? Toť sě jest vešken svět po ňem obrátil.“
J12,20 I biechu tu někteří pohanščí z těch, ješto biechu přišli na den slavný na poklonu. J12,21 Protož ti přistúpichu k Filipovi, jenž bieše z Bethzaidy galilejské, i prosiechu jeho řkúce: „Pane, rádi bychom Ježíšě viděli.“ J12,22 Přišed Filip, povědě Ondřějěvi. Pak Ondřěj i Filip pověděšta Ježíšovi. J12,23 Tehdy Ježíš otpovědě jim řka: „Přišla jest hodina, aby byl ozračen syn člověčí. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, jediné ač zrno obilné, padna v zemi, neumře, J12,25 samo jediné ostane. A pakli umře, mnohý užitek přinese. Kto svú duši miluje, ztratí ji, a kto nenávidí své dušě na tomto světě, na věčný život ostřiehá jie. J12,26 Ktož mně posluhuje, následuj mne, a kde jsem já, tudiež bude i mój sluha. Ktož mně posluhuje, uctí jej mój otec. J12,27 Již má dušě zarmútila sě jest. A čso řku? Otče, spas mě z této hodiny? A proto jsem přišel v tuto hodinu. J12,28 Otče, ozrač své jmě.“ Tehdy přijide hlas z nebě: „I ozračil jsem, i ješče ozrači.“ J12,29 Tehdy sbor, jenž tu stáše i slyšieše, povědě, že sě jest hřímota stala. Jiní mluviechu, že jest anděl k němu promluvil. J12,30 Otpověděv Ježíš vecě:
