sedieše nad studnicí. A hodina bieše jako šestá. J4,7 I vyjide žena z Samařie, chtiec vody načřieti. Vecě jiej Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (A jeho učedlníci biechu otešli, chtiec pokrmu kúpiti.) J4,9 I vecě jemu ta žena samaritská: „Kterak ty, když jsi Židem, ote mne píti potřěbuješ, a já jsem žena samaritská?“ Však neobcijí Židé s Samaritskými. J4,10 Otpovědě Ježíš i vecě jiej: „By ty věděla dar boží, a kto jest ten, jenž tobě die: Daj mi píti, ty by snad prosila jeho, aby tobě dal vodu živú.“ J4,11 Vecě jemu žena: „Pane, ani jmáš, več by načtřěl, a studnicě hluboká jest, odkad tehdy jmáš vodu živú? J4,12 Zdali jsi ty věcší našeho otcě Jakuba, jenž jest nám dal tuto studnici a sám jest z nie pil i jeho synové i jeho dobytek?“ J4,13 Otpověděv Ježíš vecě jiej: „Každý, kto sě napie této vody, opět bude žiezliv, ale kto sě napie vody, kterúž já dám jemu, nebude žiezliv na věky. J4,14 Nebo voda, kterúž já jemu dám, bude v ňem studnicě vody vzprúčné u věčný život.“ J4,15 Vecě k ňemu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nebyla žiezliva ani sěm chodila načierat.“ J4,16 Vecě jiej Ježíš: „Jdi, zavolaj svého mužě a přiď sěm.“ J4,17 Otpovědě žena i vecě: „Nejmám mužě.“ Povědě jiej Ježíš: „Dobřě jsi řekla: Nejmám muže, J4,18 nebo jsi pět mužóv jměla a ten, ješto jmáš, nenie tvój muž, to jsi právě řekla.“ J4,19 Vecě jemu žena: „Pane, vidím, že jsi boží prorok. J4,20 Otci [naši]text doplněný editorem[140]naši] nostri lat. na tejto hořě klaněli sě jsú, a vy pravíte, že v Jeruzalémi jest miesto, kdež sě musíme klaněti.“ J4,21 Vecě jiej [Ježíš]text doplněný editorem[142]Ježíš] Iesus lat.: „Ženo, věř mi, že přijde hodina, když ani na tejto hořě, ani v Jeruzalémi budete sě klaněti otci. J4,22 Vy sě klaniete nevědúce čemu, my sě klaniemy tomu, ješto viemy, nebo spasenie [z ]text doplněný editorem[143]z] ex lat.Židóv jest. J4,23 Ale přijde hodina, i nynie jest, když věrní modlitevníci budú sě klaněti otci v dušě i u pravdě. Nebo otec takých hledá, ješto sě jemu klanějí. J4,24 Duch jest buoh a ti, ješto sě jemu klanějí, v dušě i u pravdě musie sě klaněti.“ J4,25 Vecě jemu žena: „Viem, že vzvolenec přijde (jenž slóve Kristus), protož když on přijde, ten nám všecko zvěstuje.“ J4,26 Vecě jiej Ježíš: „Já sem, jenž mluvím s tobú.“ J4,27 A inhed přijidú jeho učedlníci i diviechu sě, že s ženú mluvieše, avšak ižádný nevecě: Čso pytáš?, nebo: Čso s ní mluvíš? J4,28 Tehdy ta žena nechavši tu svého vědra, jide do města i vecě těm lidem: J4,29 „Poďte a uzřite člověka, ještoť mně jest pověděl všecko, což jsem učinila. Zdali jest on Kristus?“ J4,30 I vyjidú z města a přijidú k ňemu. J4,31 Zatiem prosiechu jeho učedlníci řkúce: „Mistře, jěz.“ J4,32 Ale on jim povědě: „Já jmám krmi jiesti, jiežto nevieste.“ J4,33 Tehdy pověděchu učedlníci sami mezi sobú: „Zdali jest někto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Vecě jim Ježíš: „Muoj pokrm jest, abych činil vóli toho, kto mě jest poslal, a dokonal jeho potřěbu. J4,35 Však vy mluvíte, že ješče čtyřie měsieci jsú a pak žen přijde. A jáť vám pravi, vzdvihněte svoji oči a opatřte krajiny, žeť jsú již zbělely ke žni. J4,36 A kto žňe, mzdu vezme, a kto klidí obilé na věčný život, aby i ten, kto rosievá, i ktož žňe, spolu sě radovala. J4,37 Nebo na tom jest pravé slovo,