slovo, že jest jiný, jenž rosievá, a jiný, jenžto žňe. J4,38 Já jsem vás poslal žat, ješto jste vy neusilovali. Jiní jsú usilovali a vy jste v jich úsilé vešli.“ J4,39 A z toho města mnozí Samaritáni uvěřichu veň pro slovo té ženy, ješto svědčieše, že jest mi pověděl všecko, což učinila. J4,40 A když k ňemu přijidú Samaritáni, prosiechu jeho, aby tu přěbyl. I přěby tu dva dni. J4,41 A mnohem viece jich uvěři pro jeho řěč. J4,42 A tej ženě praviechu, že již ne pro tvú řěč věříme, nebo jsmy sami slyšěli i viemy, že jest on jistě spasitel tohoto světa.
J4,43 Pak po dvú dní vyjide ottud i jide do Galilee. J4,44 Nebo sám Ježíš svědčil jest, že prorok v svéj vlasti nejmá čsti. J4,45 Tehdy když přijide do Galilee, přivítachu jeho Galilejští, že jsú byli viděli všecko, což jest byl učinil v Jeruzalémi na den slavný, nebo [oni]text doplněný editorem[168]nebo <oni>] et ipsi enim lat. jsú byli přišli na ten den slavný. J4,46 Tehdy přijide opět do Kana galilejské, kdež bieše učinil vodu vínem. A bieše jeden králík, jehožto syn nemáháše, v Kafarně. J4,47 Ten když uslyšě, že Ježíš přišel jest ot Židovstvie do Galilee, šed k ňemu, i prosieše jeho, aby přišel a uzdravil jeho syna, nebo počínáše mřieti. J4,48 Tehdy vecě Ježíš k němu: „Když nevidíte divóv i zázrakóv, nevěříte.“ J4,49 Vecě k ňemu králík: „Hospodine, pojdi, dřieve než umře syn.“ J4,50 Vecě jemu Ježíš: „Jdi, syn tvój živ jest.“ Uvěři člověk řěči, kterúž byl jemu pověděl Ježíš, i jdieše. J4,51 A když sě k domu blížieše, potkachu jej panošě, praviece jemu a řkúce, že jest jeho syn živ. J4,52 I tázáše jich o hodině, v kteréj by sě lépe jměl. Pověděchu jemu, že včera v sedmú hodinu ostala jest jeho zimnicě. J4,53 Tehdy pozna otec, že táž hodina jest byla, v kteréjž jest řekl jemu Ježíš: „Syn tvuoj živ jest.“ I uvěři on i vešken jeho duom. J4,54 Ten opět druhý div učinil jest Ježíš, když jest přišel z Židovstvie do Galilee.
Pátá kapitola
J5,1 Potom bieše den slavný židovský i přijide Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 I jest v Jeruzalémi bravový rybník, ješto slóve židovsky Bethzaida, pět přístřěší jmajě. J5,3 V těch ležieše veliké množstvie neduživých, slepých, belhavých, chromých, uschlých, čakajíce hnutie vody, J5,4 nebo anděl hospodinóv svým časem scházieše do rybníka a hýbáše sě voda. A ktož první sstúpieše do rybníka po hnutí vody, býváše zdráv, ot kteréž koli nemoci byl jest držán. J5,5 I bieše tu jeden člověk, osm a třidcěti let jmajě v svéj nemoci. J5,6 A toho když uzřě Ježíš ležiece a vzvědě, že již mnohý čas jmá, vecě jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Otpovědě jemu neduživý: „Pane, nejmám člověka, když sě voda zarmútí, by mě spustil v rybník. Nebo když já přijdu, jiný přěde mnú sejde.“ J5,8 Vecě jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ J5,9 A inhed by zdráv člověk, a vzem své lože, chodieše. A bieše sobota toho dne.
J5,10 Protož mluviechu Židé k tomu, jenž bieše uzdraven: „Sobota jest, neslušie tobě nositi svého ložě.“ J5,11 Otpovědě jim: „Kto mě jest zdráva učinil, ten mi jest řekl: Vezmi své lože a choď!“ J5,12 Protož otázachu jeho: „Kto jest ten člověk, jenž jest tobě řekl: Vezmi své lože a choď?“ J5,13 Ale ten, jenž bieše uzdraven, nevědieše, kto by
