ne ten pokrm, jenž zhyne, ale jen ostane na věčný život, jenžto syn člověčí vám dá, nebo buoh otec jej znamenal jest.“ J6,28 Tehdy vecěchu k ňemu: „Čso učinímy, abychom dělali božie dielo?“ J6,29 Otpovědě jim Ježíš i vecě jim: „Toť jest dielo božie, abyšte věřili veň, jehož jest on poslal.“ J6,30 Protož vecěchu jemu: „Však které ty znamenie činíš, abychom uzřěli i uvěřili tobě? Co divného činíš? J6,31 Otci naši jědli jsú mannu na púšči, jako jest psáno: Chléb z nebě dal jim jiesti.“ J6,32 Tehdy vecě Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, nedal jest vám [Mojžieš]text doplněný editorem[262]Mojžieš] Moyses lat. chleba z nebe, ale muoj otec dává vám chléb pravý z nebě. J6,33 Nebo to jest chléb boží, jenž jest z nebě sstúpil a dává život světu.“ J6,34 Tehdy vecěchu k ňemu: „Pane, daj nám vešdy ten chléb!“ J6,35 Vecě jim Ježíš: „Já jsem chléb života. Kto přijde ke mně, nebude lačen, a kto u mě uvěří, nebude žiezliv na věky. J6,36 Ale pověděl jsem vám, že jste mě viděli, a neuvěřili. J6,37 Všecko, co mi dá otec, ke mně přijde a toho, kto ke mně přijde, nevystrčím ven. J6,38 Neb jsem sstúpil s nebe ne proto, abych svú vuoli činil, ale vuoli otcovu, jenž mě jest poslal. J6,39 A ta jest vuole otcova, jenž mě jest poslal, abych ničehož neztratil z toho, čsož mi jest otdal, ale vzkřiesil to v súdný den. J6,40 Nebo ta jest vuole otcě mého, aby každý, ktož vidí syna a uvěří veň, jměl věčný svět, a já jej vzkřiesím v súdný den.“ J6,41 Protož diviechu sě Židé jemu, že jest řekl: Já jsem chléb, jenž jsem s nebe sstúpil. J6,42 I mluviechu mezi sobú: „Však toto jest Ježíš, Ozěpóv syn, jehož jsmy znali otcě i máteř. Kterak tehdy mluví tento, že jsem s nebe sstúpil?“ J6,43 Tehdy otpovědě Ježíš i vecě jim: „Neroďte spolu vrtrati, J6,44 ižádný nemuože ke mně přijíti, jediné ač otec, jenž mě jest poslal, potrhne jeho; a já jej zkřiesím v súdný den. J6,45 Nebo psáno jest u prorociech, že všickni boží budú učení. Každý, ktož jest slyšal ot otcě i naučil sě, přijde ke mně. J6,46 A ižádný jest neviděl otcě nežli ten, kto ot boha jest, ten vidí otcě. J6,47 Věrně, věrně pravi vám, kto u mě uvěří, jmá život věčný.“
J6,48 „Já jsem chléb života. J6,49 Otci vaši jědli jsú mannu na púšti a zemřěli jsú. J6,50 Ale tento chléb z nebě sstupuje, a ktož jej bude jiesti, neumře. J6,51 Já jsem živý chléb, jenž jsem z nebě sstúpil. J6,52 A ktož bude jiesti ten chléb, bude živ na věky. A chléb, kterýž já dám, pro život světa tělo mé jest.“ J6,53 Protož korčiechu sě Židé spolu řkúce: „Kterak muož tento dáti nám své tělo k jědení?“ J6,54 Tehdy jim vecě Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, nebudete li jiesti těla syna člověčieho a jeho krve píti, nebudete jmieti života v sobě. J6,55 Ktož jie tělo mé a krev mú pie, má život věčný a já jej zkřiesím v súdný den. J6,56 Nebo tělo mé věrně jest pokrm a má krev jistě jest pitie. J6,57 Ktož jie mé tělo a krev mú pie, ve mně bydlí a já v ňem. J6,58 Jakož mě jest poslal živý otec, a já jsem živ pro otcě, i ktož mě jie, ten jest živ pro mě. J6,59 Tento jest chléb, jenž jest s nebě sstúpil. Ne jakož jsú vaši otci jědli mannu, a zemřěli jsú. Kto tento chléb jie, bude živ na věky.“
J6,60 To jest mluvil v Kafarnau, učě v škole. J6,61 Tehdy mnozí z jeho učedlníkuov to uslyšěvše, vecěchu: „Hrubá jest toto řěč, kto ji muože slyšěti?“ J6,62 A vzvěděv
