mluviechu pokúšějíce jeho, aby jej mohli uviniti. Tehdy Ježíš schýliv sě dolóv, prstem psáše na zemi. J8,7 A když oni zastáchu tiežíce jeho, vschýliv sě povědě jim: „Kto je z vás bez hřiecha, ten první luč na ni kamenem.“ J8,8 A opět sě schýliv, psáše na zemi. J8,9 [A]text doplněný editorem[365]A] autem lat. oni to uslyšěvše, jeden po druhém ven jidú, počenše ot starších, i osta sám Ježíš a žena stojiec naprostřěd. J8,10 Pak vschýliv sě Ježíš, vecě jiej: „Ženo, kde jsú, ješto tě viniechu? Ižádný tebe neotsúdil?“ J8,11 Ona povědě: „Ižádný, pane.“ I vecě jiej Ježíš: „Ani já tě neotsúdím, jdi a již viece neroď hřěšiti.“

J8,12 Pak opět povědě jim Ježíš a řka: „Já jsem světlo světské; kto mne následuje, nechodí ve tmách, ale bude jmieti světlost života.“ J8,13 Tehdy vecěchu duchovníci: „Ty sám o sobě svědčíš, svědečstvie tvé nenie pravé.“ J8,14 Otpovědě Ježíš i vecě jim: „Ačli já svědčím sám o sobě, pravé mé jest svědečstvie, nebo viem, otkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevieste, otkud jdu a kam jdu. J8,15 A vy podlé těla súdíte, já nesúdím ižádného. J8,16 A pakli já súdím, pravý jest muoj súd, neb nejsem sám, ale já a otec, jenž mě jest poslal. J8,17 A u vašem zákoně psáno jest, že dvú člověkú pravé jest svědečstvie. J8,18 Já jsem, ješto svědčím sám o sobě a o mně svědčí otec, jenž mě jest poslal.“ J8,19 Tehdy jemu vecěchu: „Kde jest tvuoj otec?“ Otpovědě Ježíš: „Ani mne vieste, ani mého otcě vieste. By jste mě věděli, snad by jste i mého otcě věděli.“ J8,20 Ta slova vymluvil jest Ježíš, stojě u obecné skříně a učě v chrámě, a ižádný jeho nelapi, že ješče nebieše přišla jeho hodina.

J8,21 Tehdy opět vecě Ježíš: „Já jdu a vy mne hledáte, a v svém hřiešě umřete. Kamž já jdu, vy nemóžete přijíti.“ J8,22 Tehdy mluviechu Židé: „Zdali sě sám zabie, že mluvi: Kamž já jdu, vy nemuožete přijíti?“ J8,23 I vecě jim: „Vy jste z nízka, a já jsem z výsosti. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. J8,24 Protož jsem vám řekl, že zemřete v svých hřiešiech. Nebo neuvěříte li, že já jsem, zemřete v svém hřiešě.“ J8,25 Tehdy jemu vecěchu: „Kto jsi ty?“ Vecě jim Ježíš: „Já počátek, jenž vám mluvi. J8,26 Mnoho jmám ot vás mluviti i súditi, ale kto mě jest poslal, spravedlný jest. A já, což jsem slyšal ot ňeho, to mluvím světu.“ J8,27 I nepoznachu toho, což on mluvieše, že jeho otec buoh jest. J8,28 Pak jim vecě Ježíš: „Když povýšíte syna člověčieho, tehdy poznáte, že já jsem a sám ot sebe ničehož nečiním, ale jakož mě jest otec naučil, to mluvím. J8,29 A ktož mě jest poslal, se mnú jest a neostavil jest mne samého. Nebo což jest jemu libé, to vždycky činím.“ J8,30 A když to mluvieše, mnozí veň uvěřichu.

J8,31 Protož mluvieše Ježíš k těm, ješto biechu z Židóv uvěřili jemu: „Ostanete li vy u méj řěči, jistě moji učedlníci budete J8,32 a vy poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ J8,33 Tehdy jemu otpověděchu Židé: „Plémě Abrahamovo jsme a ižádnému jsmy nikda neslúžili. Kterak ty pravíš: Budete osvobozeni?“ J8,34 Otpovědě jim Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, že každý, kto činí hřiech, robotný jest hřiechu. J8,35 A robotěz neostane [v domu]text doplněný editorem[398]v domu] in domo lat. na věky, ale syn bydlí na věky. J8,36 Protož když vy syn vysvobodí, jistě svobodní budete. J8,37 Vědě, že jste synové Abrahamovi, ale hledáte mě zabiti, nebo má řěč nic nepopadá