ten byl. Pak Ježíš otchýli sě ot zástupa, stojiece na jednom miestě. J5,14 A potom naleze jej Ježíš v chrámě i vecě jemu: „Toť, jsi již uzdraven, neroď již hřěšiti, ať sě něčso horšieho nepřihodí.“ J5,15 A otšed ten člověk, povědě Židóm, že jest Ježíš, jenž jest jej uzdravil. J5,16 A proto sě protiviechu Židé Ježíšovi, že to činieše v sobotu. J5,17 Tehdy Ježíš otpovědě jim: „Otec muoj dotudto činí, a já činím.“ J5,18 A proto viece hledáchu jej zabiti Židé, že netoliko sobotu rušieše, ale že svého otcě nazýváše boha, čině sě roven bohu.
A tak otpověděv Ježíš, vecě jim: J5,19 „Věrně, věrně pravi vám, nemóž syn ničehož sám ot sebe učiniti, jediné což uzří otcě činiece, nebo což koli on činí, takež i též syn učiní. J5,20 Nebo otec miluje syna a všecko jemu ukáže, což koli sám činí. I většie nežli ty skutky ukáže, aby jste sě vy divili. J5,21 Nebo jakožto otec mrtvé zkřěšije i oživuje, takež i syn, kteréž chce, oživuje. J5,22 Nebo otec ižádného nesúdí, ale vešken súd poddal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakož ctie otcě, jenž jeho poslal. Ktož nectí syna, nectí otcě, jenž jeho poslal. J5,24 Věrně, věrně pravi vám, že kto poslúchá mého slova a věří veň, kto mě jest poslal, jmá život věčný a na súd nepřijde, ale pójde ot smrti k životu. J5,25 Věrně, věrně pravi vám, že přijde hodina, a již jest, když uslyšie mrtví hlas syna božieho, a ktož uslyšie, oživú. J5,26 Nebo jakož jmá otec život sám v sobě, takež jest dal i synu jmieti život samému v sobě. J5,27 A moc jemu poddal učiniti súd, že jest syn člověčí. J5,28 Nedivte sě tomu, že přijde hodina, v niejžto všickni, ješto jsú v roviech, uslyšie hlas syna božieho J5,29 i pójdú, kto jsú dobřě činili, na vzkřiešenie života, ale kto jsú zle činili, na zkřiešenie súdné. J5,30 Nemohu já sám ot sebe ničehož učiniti, ale jakož slyším, súdím, a mój súd spravedlný jest, nebo nehledám své vóle, ale vóle otcovy, jenž mě jest poslal.“
J5,31 „Když já svědčím sám o sobě, svědečstvie mé nenie pravé. J5,32 Jiný jest, ješto svědečstvie dává o mně, a viem, že jest jeho věrné svědečstvie, jímžto mně svědčí. J5,33 Vy jste poslali k Janovi a on jest dal svědečstvie pravdě. J5,34 Ale já neberu svědečstvie ot člověka, než to řku, aby jste byli spaseni. J5,35 On jest byl světedlnicě hořície svietiec, a vy jste sě chtěli [na čas]text doplněný editorem[212]na čas] ad horam lat. těšiti [v ]text doplněný editorem[213]v] in lat.jeho světlosti. J5,36 Ale já jmám svědečstvie věcšie než Jan. Nebo skutci, ješto mi jest otec dal, abych jě dokonal, ti skutci, ješto já činím, svědečstvie mně dávají, že mě jest otec poslal. J5,37 A jenž mě jest otec poslal, ten jest mně svědečstvie dal. Ani jste jeho hlasu kdy slyšěli, ani jeho tváři opatřili J5,38 a jeho slova ústavného v sobě nejmáte, že kohož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Snábděte písmo, v ňemžto vám sě mní, že obdržíte věčný život, a to jest, ješto mně svědečstvie dává, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, aby jste jměli věčný život. J5,41 Ozračenie ot lidí já nepřijímám, J5,42 ale poznal jsem vás, že milovánie božieho nejmáte v sobě. J5,43 Já jsem přišel ve jmě otcě mého, a nepřijěli jste mne. Ač jiný přijde v jeho
