vecě: „Ne pro mě jest tento hlas přišel, ale pro vy. J12,31 Již jest súd světský, [již]text doplněný editorem[590]již] nunc lat. kniežě tohoto světa bude ven vyvržen. J12,32 A já, když budu povýšen ot země, všecko vztáhnu sám k sobě.“ J12,33 (A to mluvieše dávajě znamenati, kterú smrtí jmějieše umřieti.)
J12,34 Otpovědě jemu zástup: „My jsmy slýchali v zákoně, že Kristus ostane na věky, a kterak ty pravíš, že musí býti povýšen syn člověčí? Který jest to syn člověčí?“ J12,35 Tehdy jim vecě Ježíš: „Ješče málo světlosti u vás jest. Choďte, poňadž světlost jmáte, ať vás tmy neobstúpie. A ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Když jmáte světlost, věřte v světlost a budete synové světlosti.“
To vymluviv Ježíš, otjide ot nich i skry sě, J12,37 že když jest toliko divóv učinil přěd nimi, neuvěřichu veň, J12,38 aby řěč proroka Izaiášě naplnila sě, ješto [jest]text doplněný editorem pověděna: Hospodine, kto uvěři sluchu našemu a moc hospodinova komu jest zjěvena? J12,39 Protož nemožiechu uvěřiti, že jest pravdu pověděl Izaiáš: J12,40 Oslepil jest jich oči a zapeklil jich srdce, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a nenavrátili sě, abych jě uzdravil. J12,41 To jest řekl Isaiáš, když jest viděl jeho slávu a mluvil jest o ňem.
J12,42 Avšak z kniežat mnozí veň věřiechu, ale pro duchovníky nepřiznáváchu sě, aby z uobcě nebyli vypověděni, J12,43 nebo milováchu slávu lidskú viece než slávu boží. J12,44 Tehdy Ježíš voláše a řka: „Kto u mě věří, nevěří u mě, ale v toho, kto mě jest poslal. J12,45 A kto mě vidí, vidí toho, kto mě jest poslal. J12,46 Já světlost přišel jsem na svět, aby každý, ktož u mě uvěří, neostal ve tmách. J12,47 A ktož slyší slova má a nechová jich, já jeho nesúdím. Nebo jsem nepřišel, abych súdil svět, ale aby sě spasil svět. J12,48 Kto mnú pohrdá a nepřijme mých slov, jmá, kto jej súdí. Řeč, kterú jsem já mluvil, ta jej bude súditi v súdný den, J12,49 že já jsem sám ot sebe nemluvil, ale otec, jenž mě jest poslal, ten mi jest to přikázanie dal, co diem, ač i poviem. J12,50 Však viem, že jeho přikázanie život věčný jest. Protož což já mluvím, jakž mi jest řekl otec, tak mluvím.“
Třinástá kapitola
J13,1 Pak přěd slavným dnem, ješto slóve velika noc, věda Ježíš, že jest přišla jeho hodina, aby šel s tohoto světa [k otci]text doplněný editorem[614]k otci] ad Patrem lat., když jest miloval své, ješto biechu na světě, do skonánie miloval jě. J13,2 A když by večeřě a diábel již bieše vstúpil v srdce, aby jej zradil Jidáš Šimonóv Škariotského, J13,3 věda, že všecko jest dal jemu otec v rucě a že jest ot boha vyšel a k bohu [jde]text doplněný editorem[616]jde] vadit lat., J13,4 vstav ot večeřě, i složi s sebe své rúcho, a vzem prostěradlo, přěpása sě. J13,5 Pak nali vody v medenici i jě sě mýti nóh svých učedlníkóv a prostěradlem utierati, jímžto bieše přěpásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonu Petru. I vecě jemu Petr: „Hospodine, ty mi nohy umýváš?“ J13,7 Otpovědě Ježíš i vecě jemu: „Což já činím, ty nynie nevieš, ale potom zvieš.“ J13,8 Vecě jemu Petr: „Nebudeš mi nóh mýti na věky!“ Otpovědě jemu Ježíš: „Neumyji ľ tebe, nebudeš se mnú čiesti jmieti.“ J13,9 Vecě jemu Šimon Petr: „Hospodine, netoliko nohy mé, ale i rucě, i hlavu.“ J13,10 Vecě jemu JežíšJežíš]
