vzvěděv Ježíš sám v sobě, že jeho učedlníci o tom vrtráchu, vecě jim: „Kto vás rozpačije? J6,63 Protož ač uzříte syna člověčieho vzejdúce, kdež jest dřéve byl? J6,64 Duch jest, jenž oživuje, ale tělo nenie ničse prospěšno. Slova, kteráž jsem vám mluvil, duch i život jsú. J6,65 Ale jsú z vás někteří, jížto neuvěřie.“ Nebo ot počátka Ježíš vědieše, kto veň uvěřie i kto jej zradie. J6,66 I mluvieše: „Proto jsem vám pověděl, že ižádný nemuože ke mně přijíti, nebude li jemu dáno ot otcě mého.“ J6,67 A proto mnozí z učedlníkuov otjidú za sě a viec s ním nechodiechu. J6,68 Tehdy Ježíš vecě ke dvěmanádste: „Zdali i vy chcete otjíti?“ J6,69 Otpovědě jemu Šimon Petr: „Hospodine, k komu pójdem? Slova věčného života jmáš J6,70 a my věřímy i poznali jsmy, že jsi ty Kristus, syn buoží.“ J6,71 Tehdy otpovědě jim Ježíš: „Však jsem já vás dvanádste zvolil, a jeden z vás diábel jest.“ J6,72 To mluvieše o Jidášovi Šimona Škariotského, že jeho jmějieše ten zraditi, a jsa jeden ze dvúnádste.
Sedmá kapitola
J7,1 Potom chodieše Ježíš do Galilee a nechtieše jíti do Židovstvie, že hledáchu Židé jeho zabiti. J7,2 A blízko bieše slavný den židovský stanový. J7,3 I vecěchu k ňemu jeho bratřie: „Vyjdi ottudto a jdi do Židovstvie, ať i tvoji učedlníci uzřie tvé skutky, kteréž činíš, J7,4 neboť ižádný tajně ničeho nečiní, ale hledá na javo býti. Když to učiníš, sám sě oznámíš světu.“ J7,5 Že ani jeho bratřie věřiechu veň. J7,6 Tehdy jim vecě Ježíš: „Čas mój ješče jest nepřišel, ale váš čas vešdy jest hotov. J7,7 Nemóž vás svět nenáviděti, ale mne nenávidí, že já o ňem svědčím, že čini jeho zlí jsú. J7,8 Vy jděte na ten den slavný, ale já nepójdu na ten slavný den, že muoj čas ješče sě nenaplnil.“ J7,9 A když to povědě, sám osta v Galilei.
J7,10 A když jidú jeho bratřie, tehdy i sám jide na ten slavný den, ne zjěvně, ale jako tajně. J7,11 Tehdy Židové hledáchu jeho ve dni slavném a mluviechu: „Kde jest on?“ J7,12 I bieše veliké vrtránie v zástupě o ňem. Někteří mluviechu, že jest dobrý, ale jiní mluviechu: „Ne, nežli svodí zástupy.“ J7,13 Však ižádný o něm zjěvně nemluvieše pro hrózu židovskú.
J7,14 A když sě již den slavný na poly děléše, vjide Ježíš do chrámu i učieše. J7,15 I diviechu sě Židé řkúce: „Kterak ten písmo umie, [a]text doplněný editorem neučiv sě?“ J7,16 Otpovědě jim Ježíš řka: „Mé učenie nenie mé, ale toho, kto mě jest poslal. J7,17 Bude li kto chtieti vóli jeho učiniti, pozná z učenie, jest li z boha, čili sám ot sebe mluvím. J7,18 Kto sám ot sebe mluví, vlastnie chvály hledá. Ale ktož hledá chvály toho, ktož jest jeho poslal, ten spravedlný jest a nepravost nenie v něm. J7,19 Však jest vám dal Mojžieš zákon, a ižádný vás nečiní zákona. J7,20 Čso mě hledáte zabiti?“ Otpověděv zástup vecě: „Běsa máš! Kto tě hledá zabiti?“ J7,21 Otpověděv Ježíš vecě jim: „Jeden jsem skutek učinil, a všickni sě divíte. J7,22 Však Mojžieš dal jest vám obřězánie (ne proto, by bylo ot Mojžiešě, ale ot otcóv) a v sobotu obřězujete člověka. J7,23 A když člověk přijímá v sobotu obřězánie, a neruší sě zákon Mojžiešóv, na mě sě zlobíte, že jsem všeho člověka učinil zdráva v sobotu? J7,24 Neroďte súditi podlé obličějě, ale spravedlným súdem suďte.“
J7,25 Tehdy mluviechu někteří z Jeruzaléma:
