červóm a tam duše věčným ohňóm jest oddána, dokavadž opět v nešťastný svazek nebudú spojeni, v věčné plameny uvaleni byli, kteříž sú v hříších tovařiství měli. Jedna zajisté muka ty trápí, kteréž jedna milost v hříchu svazuje. Co jest jim prospěla marná chvála, krátká radost, světská moc, tělesná rozkoš, falešné zboží, mnohá čeled a zlá žádost, kde jest smích, kde kumšt, kde chlúba neb zpurnost. Z tak velikého utěšení jaké zamúcení, po tak krátké rozkoši jak těžká bída, z toho veselé upadli sú v veliký pád a v těžké muky, což se jest jim přihodilo, tobě se též přihoditi móže, neb si člověk z země, jíl z jílu, z země si, z země živnost máš a v zemi se navrátíš, když den poslední přijde rychle a snad dnes bude, neb jisté jest, že umřeš, ale nejisté kdy, kterak aneb kde, neb tebe smrt všudy čeká i ty múdr budeš, všudy ji očekávati budeš. O takových milovnících světa dí také Izodorus: Vážiti to máme, nájmilejší, kterak jest krátké světa tohoto štěstí, kterak je malá jeho sláva, kterak padúcí a nepravá časná moc. Pověz, muož li kto, kde sú králové, kde knížata, kde císařové, kde ve všech věcech hojnost mající, kde mocnáři světa, kde boháči jeho jako sen pominuli a jakožto stín zmizeli, hledáni bývají, a nejsú. Co k tomu dímy: Králové zhynuli, knížata zemřela, však proto mnozí, že dlúho živi budú, domnívají se a jako by nikdý zemříti neměli, tak sobě činí, ne tak nemilostiví, ne tak jistě, ale vy jako lidé zemřete a jako jeden z knížat padnete. Ještě o povaze