a v prach se navrátíš. A Job dí pánu: Pomni, že jako bláto učinil si mne a v prach obrátíš mne. Proč tehdy bláto pýcháš, z čeho se prachu povyšuješ, odkavad se popele chlubíš, jehož početí vina, narození muka, život práce a umříti musíš. A svatý Bernart dí: Proč tělo tvé drahými věcmi roztučňuješ a ozdobuješ, kteréž po malých dnech červi v hrobě sňésti mají, ale duše tvé neozdobuješ dobrými skutky, kteráž v bohu i andělóm jeho má býti obětována v nebi. Proč duši tvú lehce vážíš a tělu ji předkládáš, však, když panie slúží a děvka panuje, veliká jest ohavnost. Die k tomu svatý Augustýn: Ó, duše, máš nepřítele domácího přítele protivníka, kterýžť se zlým za dobré vždy odplacuje a pod tvářností přátelství ukrutný sa nepřítel. Ten nepřietel jest tělo tvé nešťastné a bídné, však velmi tobě milé, to když si rozkošně krmil, nepřietele nájhoršieho proti sobě si pozdvihl, a když si je okrašloval, protivníka nájukrutnějšího proti sobě v zbroj si připravoval, a když si je zevnitř rozličnými a drahými rúchy odíval, ze všech nebeských okras si se zlúpil.

Již nyní třetího pozoruj pilně, ó, člověče, co budeš po tomto životě, budeš vpravdě mrcha biedná a shnilá, červóm pokrm. Pohleď do hrobu těch, kteříž skrze smrt těla již odsud vyšli sou, a nic nenajdeš než prach, červy, smrad a ohyzdnost. Co si ty nyní, byli sú oni, a co sú oni, ty budeš. Lidé sú byli jako ty – jedli, pili, smáli se, vedli v dobrých věcech dny své – a v okamžení do pekla vstúpili, zde tělo jich